Jmenuji se Milena a je mi sedmdesát. Celý život jsem obětovala své dceři a rodině, ale teď, když jsem stará a sama, cítím se jako přítěž. Skrze bolestné rozhovory a každodenní boj s osamělostí hledám odpověď na otázku, jestli krev opravdu znamená lásku – a jestli rodinu někdy může nahradit nečekané přátelství.
Jmenuji se Ondřej a nikdy jsem si nemyslel, že mě obyčejný den v pražské tramvaji donutí přehodnotit celý můj život. Příběh o tom, jak jsem obětoval roky pro vztah, který mi nikdy nevrátil to, co jsem do něj vložil, a jaké to je, když si uvědomíte, že čas je to nejcennější, co máte. Moje cesta za pochopením vlastní hodnoty byla bolestivá, ale nakonec osvobozující.
Jmenuji se Tomáš a ještě před rokem jsem žil s rodiči v malé chatě uprostřed šumavského lesa. Když jsme se přestěhovali do Plzně a já nastoupil do nové školy, stal jsem se terčem posměchu kvůli svému venkovskému původu a neobvyklému způsobu života. Přesto jsem našel sílu postavit se šikaně, najít si přátele a ukázat všem, že být jiný je někdy ta největší výhra.
Byla jsem přesvědčená, že jsme s Markétou a Petrem našli opravdové přátele, skoro rodinu. Všechno se ale změnilo, když jsme zjistili, že za našimi zády probíhá něco, co jsme si nikdy nedokázali představit. Teď přemýšlím, jestli jsme byli příliš důvěřiví, nebo jestli je chyba v lidech kolem nás.
Můj svět se zhroutil, když jsem zjistila, že mě můj manžel Petr podvádí, a navíc jeho nezodpovědnost způsobila, že už nikdy nebudu mít děti. S pomocí svých nejbližších jsem vymyslela tichou pomstu, která mi nakonec přinesla víc, než jsem kdy čekala. Můj příběh je o bolesti, odvaze a novém začátku.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že jeden jediný okamžik v porodnici mi převrátí život naruby. Byla jsem u porodu své nejlepší kamarádky Jany, když jsem zjistila něco, co mě donutilo pochybovat o všem, co jsem dosud považovala za jisté. Teď stojím před rozhodnutím, které ovlivní nejen mě, ale i všechny kolem.
Když se do bytu vedle nastěhovali Tomáš a Lucie, nikdy by mě nenapadlo, že se z nás stanou víc než jen sousedé. Společně jsme čelili životním zkouškám, hádkám i radostem, až jsme si byli blíž než vlastní rodina. Tento příběh je o tom, jak opravdové přátelství může vyrůst tam, kde ho nejméně čekáte.
Všechno začalo jedním rozhovorem, který mi obrátil život naruby. Můj přítel Tomáš mi oznámil rozchod, aniž by mi dal šanci cokoli vysvětlit, a já souhlasila – dokud jsem ho neviděla s mojí nejlepší kamarádkou Lenkou. Tehdy jsem pochopila, že skutečná bolest nepřichází z konce vztahu, ale ze zrady těch, kterým nejvíc důvěřujete.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem žil na samotě v lese s rodiči, daleko od města a spolužáků. Když jsem poprvé nastoupil do školy v Novém Městě, stal jsem se terčem posměchu kvůli svému vzhledu, řeči i zvykům. Přesto jsem se nevzdal, bojoval jsem o své místo mezi ostatními a nakonec jsem dokázal změnit nejen svůj život, ale i pohled spolužáků na odlišnost.
Po odchodu do důchodu jsem se cítila ztracená a osamělá. Když moje sousedka Jana odjela pracovat do Německa a požádala mě, abych se postarala o její maminku Evu, netušila jsem, jak moc mi to změní život. Z obyčejné laskavosti se stalo hluboké přátelství, které mi vrátilo smysl a radost do všedních dnů.
Jmenuji se Matěj a v patnácti jsem musel čelit nejen rakovině, ale i covidu. Můj příběh se odehrává v nemocnici Motol, kde jsem zažil nejdramatičtější a zároveň nejdojemnější Vánoce svého života. Přestože jsem byl obklopen strachem, bolestí i rodinnými konflikty, nakonec jsem našel sílu v lásce a naději.
Jsem Petra a myslela jsem, že mám všechno – milujícího manžela, nejlepší kamarádku Evu a klidný život v Praze. Když Eva otěhotněla, byla jsem jí oporou na každém kroku, až do chvíle, kdy jsem při porodu objevila šokující pravdu, která navždy změnila naše životy. Teď stojím před otázkou, zda dokážu odpustit a jak se vyrovnat s tím, že ti nejbližší mohou být i ti, kteří nejvíc zraňují.
