Jmenuji se Martin a nikdy jsem nechtěl být otcem. Když mi do života vstoupil malý Tomáš, syn mé přítelkyně, musel jsem se rozhodnout, jestli přijmu roli, kterou jsem si nikdy nevybral. Tahle volba mě roztrhala na kusy a donutila mě přehodnotit všechno, čemu jsem věřil.
Celý život jsem žil ve stínu otcovy lhostejnosti. Teď, když se objevil na prahu mého bytu a prosí mě o odpuštění, nevím, jestli to dokážu. Je možné překonat roky bolesti a najít v sobě sílu odpustit?
Jednoho deštivého večera jsem stál před dveřmi bytu své bývalé ženy a v ruce svíral kytici, kterou jsem koupil ve spěchu na rohu náměstí. V hlavě mi vířily vzpomínky na naši společnou minulost, na syna, kterého jsem opustil, i na mladou ženu, se kterou jsem si myslel, že začnu nový život. Teď stojím na rozcestí a nevím, jestli mám sílu napravit chyby, které jsem způsobil.
Jmenuji se Karel a celý život jsem utíkal před odpovědností otce. Po tragické nehodě mé dcery Kláry jsem byl nucen čelit vlastnímu selhání a pokusit se napravit vztah, který jsem roky zanedbával. Tento příběh je o vině, odpuštění a o tom, jak těžké je získat zpět důvěru těch, které jsme nejvíc zklamali.
Jmenuji se František a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu muset vyhodit vlastního syna i jeho těhotnou ženu z domu. Všechno se to stalo během jediného večera, kdy jsem přišel domů a našel svou dceru Terezu v slzách. Ten večer změnil naši rodinu navždy a donutil mě přehodnotit, co to znamená být otcem.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem hledal odpověď na otázku, co vlastně znamená být otcem. Můj biologický otec, Petr, byl úspěšný podnikatel, který byl doma jen zřídka, a nakonec naši rodinu opustil. Teprve až s příchodem nového muže do života mé mámy – pana učitele Karla – jsem pochopil, že otcovství není o krvi, ale o lásce, obětech a každodenní přítomnosti.