Jmenuji se Alena a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítá pomáhat s hlídáním, i když vím, že by mohla. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a zoufalstvím, protože musím pracovat a zároveň být mámou na plný úvazek.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na ten osudný večer na ostravských slavnostech, kdy mi život převrátila kulka v hlavě. Čtyři dny jsem žil v nevědomosti, dokud mi tělo nezačalo vypovídat službu a já se ocitl tváří v tvář šokující pravdě. Teď, když se snažím dát svůj život znovu dohromady, přemýšlím, co všechno může člověk přežít a jak málo někdy stačí k tomu, aby se všechno změnilo.
Jmenuji se Viktor a nikdy nezapomenu na vůni babiččiny polévky, která mi v dětství zahřívala duši, zatímco mě spolužáci ponižovali kvůli chudobě. Vyrůstal jsem v malém bytě na okraji Ostravy, kde jsme s babičkou bojovali o každou korunu, ale ona mi ukázala, co znamená být člověkem. Toto je můj příběh o boji za důstojnost, rodinných konfliktech a o tom, jak i v největším chladu může láska rozžehnout světlo.
Jmenuji se Jana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem v Ostravě musela čelit rodinným očekáváním, chudobě a osamělosti. Sama jsem vychovávala syna, zatímco mě opustili ti, od kterých jsem čekala lásku a podporu. Toto je moje zpověď a tichý výkřik pro všechny, kdo se cítí sami proti světu.
