Dvanáct let žiju v manželství, kde peníze určují vše a já se ztrácím sama v sobě. Snažím se být dokonalou manželkou a matkou, ale uvnitř mě dusí prázdnota a bezmoc. Dnes stojím na rozcestí a přemýšlím, jestli mám ještě sílu najít cestu ke svobodě a vlastní hodnotě.
Jmenuji se Tereza, je mi 28 let a myslela jsem si, že mám život pevně v rukou. Po narození mé dcery se ale všechno obrátilo vzhůru nohama: partner mě opustil, tchyně mi zasahovala do výchovy a i nejbližší kamarádka mě zradila. Toto je příběh o tom, jak jsem se ztratila sama sobě – a možná zase našla cestu zpět.
Jmenuji se Ivana a roky jsem nesla tíhu celé rodiny na svých bedrech, zatímco můj manžel Petr si myslel, že stačí být jen fyzicky přítomen. Jednoho dne mě na Václavském náměstí veřejně oslovil pouliční hudebník a přiměl Petra, aby převzal část odpovědnosti. Tento okamžik spustil lavinu změn v našem domě i v mém nitru.
Jmenuji se Alena a v sedmdesáti letech jsem si uvědomila, že jsem celý život žila pro druhé – pro manžela, děti, rodiče. Teď, když jsem zůstala sama, mě tíží deprese a pocit promarněného času. Rozhodla jsem se ale, že ještě není pozdě začít žít pro sebe a hledat vlastní štěstí.
Stojím ve dveřích našeho bytu v Dejvicích, kufr v ruce, a cítím, jak se mi hroutí svět. Můj manžel Michal se změnil s každým dalším povýšením, a já jsem musela volit mezi vlastním štěstím a záchranou našeho manželství. Nakonec jsem zjistila, že někdy ani největší úspěch nedokáže zacelit prázdnotu, kterou zanechá ztracená láska.
Jmenuji se Lenka a celý život jsem byla vnímána jen jako manželka a matka. Po letech přehlížení a vnitřní prázdnoty jsem se rozhodla najít svou vlastní hodnotu a postavit se za sebe, což vedlo k dramatickým změnám v mém manželství i v mém životě. Tento příběh je o odvaze, víře a hledání sebe sama v české realitě.
Jmenuji se Ondřej a nikdy jsem si nemyslel, že mě obyčejný den v pražské tramvaji donutí přehodnotit celý můj život. Příběh o tom, jak jsem obětoval roky pro vztah, který mi nikdy nevrátil to, co jsem do něj vložil, a jaké to je, když si uvědomíte, že čas je to nejcennější, co máte. Moje cesta za pochopením vlastní hodnoty byla bolestivá, ale nakonec osvobozující.
Jmenuji se Martin a nikdy jsem nechtěl být otcem. Když mi do života vstoupil malý Tomáš, syn mé přítelkyně, musel jsem se rozhodnout, jestli přijmu roli, kterou jsem si nikdy nevybral. Tahle volba mě roztrhala na kusy a donutila mě přehodnotit všechno, čemu jsem věřil.
Je tři ráno a já stojím v kuchyni, míchám guláš a snažím se utopit vzpomínky na svého bývalého manžela. V hlavě mi běží všechno, co mi udělal, jak mě zradil a jak jsem se z toho snažila dostat. Přemýšlím, jestli jsem někdy byla opravdu šťastná, nebo jsem jen hrála roli v jeho divadle.
Jsem Jana, je mi devětačtyřicet a můj manžel si našel jinou ženu. Rozhodla jsem se nejednat impulzivně, ale chytře a s rozvahou. Dnes ničeho nelituji, i když cesta byla plná bolesti, pochybností a nečekaných zvratů.
Od chvíle, kdy nás táta opustil, se vztah s mámou změnil v boj o přežití. Když jsem se zamilovala do někoho, koho máma nesnášela, musela jsem si vybrat mezi rodinou a vlastní cestou. Tenhle příběh je o bolesti, odvaze a otázce, jestli je možné najít štěstí, aniž bychom ztratili sami sebe.
Celý život jsem se snažila být tou nejlepší manželkou, až jsem se v tom úplně ztratila. Když jsem si uvědomila, že žiju spíš jako služka než partnerka, začal můj boj o vlastní hodnotu a respekt. Toto je příběh o odvaze postavit se za sebe a najít ztracenou důstojnost.
