Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu psát dopis svému nevlastnímu otci. Když mi bylo deset, můj biologický táta nás opustil a já jsem zůstala s mámou a prázdnotou v srdci. Ale pak přišel Petr, muž, kterého jsem dlouho odmítala přijmout, a změnil celý můj život.
Stojím na chodbě našeho bytu v Praze, slyším za dveřmi Petřin pláč a vím, že jsem na rozcestí. Zamiloval jsem se do ženy s dětmi, ale realita společného života je mnohem těžší, než jsem si kdy dokázal představit. Bojuji nejen s předsudky okolí, ale i s vlastními pochybnostmi, jestli vůbec dokážu být dobrým partnerem a nevlastním otcem.
Celý život jsem si kladla otázku, proč mě máma opustila kvůli svému novému muži. Po letech jsem zjistila pravdu, která mě zlomila, ale zároveň mi otevřela oči. Teď hledám cestu, jak se s tím vyrovnat a jít dál.
