Jednoho deštivého večera jsem zjistila, že můj manžel Petr ukrývá v našem sklepě bezdomovce. Zpočátku jsem cítila zradu a vztek, ale postupně jsem pochopila jeho motivy a začala přehodnocovat vlastní pohled na soucit a důvěru v manželství. Tento příběh je o nedorozumění, odvaze pomáhat a síle otevřeného rozhovoru.
Jednoho deštivého večera mě sousedka obvinila, že se nestarám dostatečně o svou babičku. V příběhu popisuji, jak mě její slova zasáhla, jak jsem se snažila vyrovnat s tlakem okolí a jak jsem bojovala za důstojnost své rodiny. Nakonec přemýšlím, zda je možné najít pochopení mezi lidmi, kteří vidí jen zlomek našeho života.
Jsem babička, která jako jediná vidí, jak má vnučka trpí pod tlakem své matky. Sleduji, jak se z hudby stává nástroj bolesti místo radosti. Bojuji s pocitem bezmoci a hledám odvahu zasáhnout.
Vždy jsem cítila, že moji rodiče, Jana a Karel, nám nemohou nabídnout tolik jako rodiče mého manžela Tomáše. Když došlo k nedorozumění ohledně pomoci s naším novým bytem, napětí mezi námi vyvrcholilo. Nakonec jsme však všichni pochopili, že opravdová podpora má mnoho podob a že láska se nepočítá v korunách.
