Nikdy bych nevěřila, že budu jednou prosit o pomoc své rodiče, ale po narození naší dcery jsem byla na dně sil. Když mi máma navrhla, že se s tátou na rok přestěhují k nám, abychom to zvládli, netušila jsem, jak moc to změní náš život. Byl to rok plný slz, hádek, smíchu i nečekaného sblížení.
Jmenuji se Marie a už třetí rok žiji v domě svého syna a jeho rodiny na okraji Brna. Každý den bojuji s pocitem, že jsem jen služka, a přitom toužím po uznání a respektu. Můj příběh je o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi pomocí rodině a zachováním vlastní důstojnosti.
Nikdy bych nevěřila, že první týdny manželství budou takové. Místo romantiky jsme s Honzou řešili, kde budeme bydlet a jak zvládneme, když se k nám nečekaně nastěhuje jeho babička Božena. Přestože jsem měla strach, tahle zkušenost nás všechny změnila a naučila mě, co znamená skutečná rodina.
