Jmenuji se Tereza, jsem důchodkyně a bývalá učitelka z Brna. Po letech, kdy jsem žila jen pro své děti, jsem zůstala sama v tichu prázdného bytu, kde každý kout připomíná minulost. Toto je můj příběh o rodinných konfliktech, bolesti a otázce, zda mateřská láska může být zapomenuta.
Těšila jsem se na klidný víkend u syna v Praze, ale místo toho jsem skončila uprostřed špinavého bytu a bez jediné známky vděku. Vzpomínám na hádky, ticho a pocit, že už nejsem vítaná. Přemýšlím, kde se stala chyba a jestli jsem opravdu jenom služka pro vlastní rodinu.
Ve třiceti osmi letech jsem konečně porodila syna, po letech marného snažení. Teď však čelím každodennímu boji s jeho rozmazleností a s pocitem viny, že jsem mu nedokázala nastavit hranice. Můj příběh je o lásce, zoufalství i naději, že ještě není pozdě něco změnit.
