Od chvíle, kdy nás táta opustil, se vztah s mámou změnil v boj o přežití. Když jsem se zamilovala do někoho, koho máma nesnášela, musela jsem si vybrat mezi rodinou a vlastní cestou. Tenhle příběh je o bolesti, odvaze a otázce, jestli je možné najít štěstí, aniž bychom ztratili sami sebe.
Celý život jsem se snažila být tou nejlepší manželkou, až jsem se v tom úplně ztratila. Když jsem si uvědomila, že žiju spíš jako služka než partnerka, začal můj boj o vlastní hodnotu a respekt. Toto je příběh o odvaze postavit se za sebe a najít ztracenou důstojnost.
Jmenuji se Jana a žiji v malém bytě na pražském Žižkově. Můj dospělý syn Tomáš se už několik let nedokáže postavit na vlastní nohy a já s manželem Václavem se snažíme najít rovnováhu mezi pomocí a tím, že mu vlastně škodíme. Příběh je o tom, jak těžké je rozpoznat hranici mezi rodičovskou láskou a umožňováním závislosti, a jaké to má následky pro celou naši rodinu.
Jednoho deštivého večera jsem se rozhodla vyřešit zápach v naší koupelně domácím osvěžovačem. Netušila jsem, že tahle nevinná snaha spustí řetězec událostí, které otřesou mou rodinou i mým vztahem s přítelem. Nakonec jsem pochopila, že někdy i malá rozhodnutí mohou mít nečekané následky.
V den svých šedesátých narozenin jsem si splnila dávný sen o velké oslavě, aniž bych tušila, jak hluboko tím zasáhnu do rodinných vztahů. Můj syn Petr a jeho žena Jana měli jiné plány s mými úsporami, což vyústilo v bolestivý konflikt a otázky, zda má osobní štěstí cenu rodinné harmonie. Teď přemýšlím, jestli jsem byla sobecká, nebo jestli má každý právo na svůj sen.
Jmenuji se Klára a můj život se obrátil naruby, když jsem si vzala Petra. Jeho mladší sestra Tereza se stala stínem v našem manželství, její požadavky a manipulace nás pomalu ničily. Příběh vypráví o tom, jak jsem bojovala za naši lásku i vlastní důstojnost, když rodinná loajalita začala ohrožovat vše, co jsem milovala.
Jsem Marie, vdova z Plzně, která otevřela svůj domov dceři a jejímu muži v těžké chvíli. Místo vděčnosti jsem zažila ponížení, hádky a pocit, že už nejsem pánem ve vlastním bytě. Nakonec jsem musela udělat nejtěžší rozhodnutí svého života a vyhodit vlastní dítě.
Jmenuji se Marie a celý život jsem věřila, že neděle je dnem pro rodinu. Když mi snacha Jana oznámila, že už nemám chodit na nedělní obědy, zhroutil se mi svět. V tomto příběhu popisuji bolest, zklamání i hledání nového místa v životě, když vás vlastní rodina odstaví stranou.
Když jsem souhlasila, aby moje tchyně měla klíče od našeho bytu, netušila jsem, jak moc to ovlivní můj pocit domova. Postupně jsem začala ztrácet soukromí a pocit bezpečí, až jsem musela najít odvahu říct dost. Teď se ptám sama sebe, kde je hranice mezi pomocí a narušením osobního prostoru.
Jmenuji se Marie, je mi 68 let a celý život jsem prožila v bytě na pražském Žižkově. Můj syn Petr mě teď žádá, abych mu převedla byt, protože jeho rodina ho prý nutně potřebuje, ale já se zmítám mezi mateřskou láskou a strachem, že ztratím poslední jistotu. Toto je příběh mého vnitřního boje, rodinných ran a zoufalé touhy po klidu.
Jmenuji se František a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu muset vyhodit vlastního syna i jeho těhotnou ženu z domu. Všechno se to stalo během jediného večera, kdy jsem přišel domů a našel svou dceru Terezu v slzách. Ten večer změnil naši rodinu navždy a donutil mě přehodnotit, co to znamená být otcem.
Jmenuji se Petra a vyprávím příběh o tom, jak se můj bratr Jakub, kdysi nejbližší člověk v mém životě, postupně vzdálil celé naší rodině kvůli své ženě Lucii a její matce. Sleduji, jak se naše rodinné vztahy rozpadají, zatímco Jakub mlčí a nechává věci plynout. Bojuji s pocitem bezmoci a přemýšlím, jestli je možné ztracené pouto ještě někdy obnovit.
