Stála jsem uprostřed butiku v centru Prahy, když na mě prodavačka upřela podezřívavý pohled. Cítila jsem, jak se mi stahuje hrdlo, protože jsem věděla, že to není poprvé, co mě někdo soudí podle vzhledu. Ale tentokrát jsem tu nebyla sama – máma přišla a všechno se změnilo.
Stál jsem v přeplněné hale pražského letiště, když ke mně přistoupil pilot a bez obalu mi řekl, že první třída není pro lidi jako já. V tu chvíli jsem cítil směs ponížení a vzteku, ale rozhodl jsem se neustoupit a ukázat, že moje místo je přesně tam, kde chci být. To, co následovalo, změnilo nejen můj pohled na svět, ale i pohled ostatních na mě.
Jmenuji se Jana Novotná a právě dnes, při slavnostním odhalení stipendia na památku mého bratra Marka, se mi v srdci mísí bolest i hrdost. Vzpomínám na jeho boj s předsudky, na naši rodinnou bolest i na to, jak jsme se snažili změnit svět kolem nás. Tento příběh je o tom, jak jedna tragédie může inspirovat změnu a jak těžké je najít smíření.
