Jmenuji se Zuzana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem se jako samoživitelka v malé vesnici na východě Čech musela postavit předsudkům, chudobě a vlastní rodině. Prošla jsem si ponížením, strachem i beznadějí, ale našla jsem v sobě sílu postavit se na vlastní nohy a vybudovat lepší život pro sebe a svou dceru. Dnes už vím, že i když se zdá vše ztracené, nikdy nesmíme přestat věřit sami v sebe.
Jmenuji se Michal a v den svých šestých narozenin jsem se rozhodl dát všechny své narozeninové peníze Kubovi, kamarádovi ze třídy, který potřeboval pomoc. Netušil jsem, že tím spustím řetězec událostí, které zasáhnou nejen moji rodinu, ale i celé naše sídliště. Tahle zkušenost mi ukázala, jak málo stačí k tomu, aby se lidé spojili a změnili svět kolem sebe.
Jmenuji se Magda a dnes vám vyprávím, jak jsem přišla o všechno, co jsem považovala za nejdůležitější, abych našla samu sebe. Prošla jsem peklem rodinných konfliktů, chudoby a samoty, ale nikdy jsem nedovolila, aby mi někdo vzal důstojnost. Je to příběh o tom, jak jsem v sobě našla sílu bojovat za svůj život a sny.
Jmenuji se Jana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem v Ostravě musela čelit rodinným očekáváním, chudobě a osamělosti. Sama jsem vychovávala syna, zatímco mě opustili ti, od kterých jsem čekala lásku a podporu. Toto je moje zpověď a tichý výkřik pro všechny, kdo se cítí sami proti světu.
V den své svatby jsem před všemi hosty odhalila pravdu o naší rodině a důvodu skromného pohoštění. Moje slova způsobila šok, roztržky i nečekané pochopení. Dodnes přemýšlím, jestli byla upřímnost opravdu správná volba.
Jmenuji se Viktor a nikdy nezapomenu na den, kdy se ve školní jídelně provalilo, že nemám na teplý oběd. Hanba mě pálila až do morku kostí, ale babička mi ukázala, že i v největší bídě může člověk najít sílu a důstojnost. Toto je příběh o chudobě, pýše a lásce, která dokáže změnit i to nejchladnější srdce.
Jmenuji se Jaroslav a celý život jsem pracoval jako strojvedoucí. Po odchodu do důchodu jsem doufal, že si konečně odpočinu, ale místo toho mě čekala chudoba a samota. Ze všeho nejvíc jsem se bál, že můj syn Tomáš zjistí, jak těžce žiju, a tak jsem se rozhodl před ním pravdu skrývat – i za cenu vlastního štěstí.
Jmenuji se Jana a můj syn Tomáš právě nastoupil na střední školu v Brně. Jeho první týdny byly plné posměšků kvůli jeho oblečení, které jsem mu šila doma, protože jsme si nemohli dovolit značkové věci. Když mu dva jeho spolužáci předali záhadnou krabici, všechno se změnilo a já jsem musela čelit svým největším obavám i nadějím.
