Jednoho večera mi manžel oznámil, že už mě nemiluje a chce odejít. Zůstala jsem sama s našimi dvěma malými dětmi a musela jsem čelit nejen vlastnímu zlomenému srdci, ale i každodenním starostem. V tomto příběhu popisuji svůj boj o sebeúctu, rodinu a hledání nového smyslu života.
Deset let jsme s manželem Petrem stavěli vlastníma rukama dům na okraji Beskyd. Když už jsme byli téměř u konce, náš syn Tomáš přišel s návrhem, který otřásl našimi představami o budoucnosti. Musela jsem se postavit nejen svým snům, ale i rodinným konfliktům a otázce, co vlastně znamená domov.
Jmenuji se Markéta a nikdy bych nevěřila, že právě moje tchyně Jana bude tou, kdo mi podá pomocnou ruku v nejtemnějších chvílích mého života. Když mě můj manžel Petr opustil kvůli práci v zahraničí, zůstala jsem po těžké nemoci sama a bezradná. Právě tehdy se mezi mnou a Janou začalo rodit nečekané přátelství, které změnilo celý můj pohled na rodinu.
Jmenuji se Jana a můj syn Tomáš právě nastoupil na střední školu v Brně. Jeho první týdny byly plné posměšků kvůli jeho oblečení, které jsem mu šila doma, protože jsme si nemohli dovolit značkové věci. Když mu dva jeho spolužáci předali záhadnou krabici, všechno se změnilo a já jsem musela čelit svým největším obavám i nadějím.
Všechno se změnilo v den, kdy jsem musela odvézt svého tátu, Karla, do domova důchodců. Rodina mě obvinila, že jsem ho opustila, ale já jsem jen chtěla, aby měl lepší péči, než jakou jsem mu mohla sama dát. Teď každý den přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc, nebo jestli jsem ho skutečně zradila.
Jmenuji se Eliška a narodila jsem se v Brně. Moje matka mě opustila hned po porodu kvůli mé tmavší pleti. Po patnácti letech jsem našla dopis, který mi navždy změnil pohled na sebe i na svět.
Jsem Petra a myslela jsem, že mám všechno – milujícího manžela, nejlepší kamarádku Evu a klidný život v Praze. Když Eva otěhotněla, byla jsem jí oporou na každém kroku, až do chvíle, kdy jsem při porodu objevila šokující pravdu, která navždy změnila naše životy. Teď stojím před otázkou, zda dokážu odpustit a jak se vyrovnat s tím, že ti nejbližší mohou být i ti, kteří nejvíc zraňují.
Jednoho deštivého odpoledne jsem přistihla svou tchyni, jak stojí nad postýlkou mého syna s fotografií mého manžela z dětství. V tu chvíli jsem cítila, že se v našem domě odehrává něco, co mi dlouho unikalo. Tento příběh je o tom, jak rodinná tajemství a nevyřčené bolesti mohou rozdělit i ty nejbližší.
Jsem Lucie a můj život se změnil, když jsem se zamilovala do Petra, muže s laskavým srdcem, ale s rodinou, která mě nikdy nepřijala celou. Nejvíc mě bolí, že jeho matka odmítá moji dceru Aničku, zatímco mého syna Filipa miluje jako vlastního. Každý den bojuji s pocitem viny, bezmoci a otázkou, zda někdy najdeme skutečný domov.
Jednoho deštivého odpoledne jsem přišla domů dřív z práce a našla svou tchyni, jak mi přerovnává oblečení ve skříni. V tu chvíli jsem pocítila směs šoku, ponížení a vzteku, protože jsem netušila, že má klíč od našeho bytu. Příběh popisuje, jak jsem se snažila najít rovnováhu mezi úctou k rodině a ochranou vlastního soukromí.
Jmenuji se Jaroslav a nikdy bych nevěřil, že obyčejná procházka po práci mi převrátí život naruby. V kanceláři jsem se cítil osaměle, doma s manželkou Lenkou jsme si byli čím dál vzdálenější. Když mě nová kolegyně Veronika pozvala na procházku, netušil jsem, že mi otevře oči nejen k druhým lidem, ale hlavně k sobě samému.
Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že budu muset bojovat za vlastní dítě proti vlastní matce. Když mě máma vyhodila z bytu i s ročním synem, cítil jsem se zrazený a zoufalý. Přesto jsem věděl, že svého syna nikdy neopustím, i kdybych měl přijít o všechno.
