Jmenuji se Ivana a právě prožívám nejbolestivější období svého života. Moje dcera Klára mi vyčítá, že jsme jí s manželem na svatbu dali málo peněz, přestože jsme zaplatili úplně všechno. Cítím se zrazená a ptám se sama sebe, kde jsme jako rodiče udělali chybu.
Jmenuji se Martin a můj život se obrátil naruby, když jsem se stal otcem dřív, než jsem byl připravený. Svatba s Terezou nebyla z lásky, ale z tlaku rodiny a okolí. Každý den hledám odpověď na otázku, jestli je možné najít štěstí v manželství, které vzniklo z povinnosti.
Uprostřed rodinné bouře jsem se ocitla já, když se ke mně a mému muži, Tomášovi, po rozvodu nastěhovala jeho sestra Lucie. Každý den jsem cítila, jak se ze svého vlastního bytu stávám cizincem, zatímco Tomáš balancoval mezi loajalitou k sestře a naším manželstvím. Tohle je příběh o hranicích, věrnosti a hledání sebe sama v troskách rodiny.
Na začátku jsem svou tchyni, paní Alenu, nemohla vystát. Každý den byl boj, plný slz a nepochopení, dokud nás tragédie a společné tajemství nespojily. Dnes je mi největší oporou a já se ptám: může se z největšího nepřítele stát opravdový přítel?
Jednoho deštivého odpoledne jsem konečně našla odvahu říct paní Marii, že už nemůžu být její holka pro všechno. Roky jsem jí pomáhala, zatímco její dcera Lenka z Prahy přijížděla jen zřídka. Tohle je příběh o hranicích, vině a tiché bitvě každé ženy, která se snaží být dobrou sousedkou, dcerou i matkou zároveň.
Jmenuji se Alena a po čtyřiceti letech manželství se s manželem rozvádíme. Vždycky jsem si myslela, že stáří prožijeme spolu, ale letos na Silvestra se všechno změnilo. Píšu svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se v pozdním věku ocitne na rozcestí a musí začít znovu.
Jmenuji se Jakub a nikdy bych nevěřil, že jeden obyčejný den na autobusové zastávce změní celý můj život. Vždycky jsem si myslel, že když budu znát svá práva, budu v bezpečí – ale skutečnost byla mnohem složitější. Můj příběh je o odvaze postavit se autoritě, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je nést následky, když pravda není vítaná.
Jmenuji se Agáta. Jediná poznámka mého manžela o mé váze během rodinné večeře spustila lavinu emocí, která změnila náš vztah i mě samotnou. Musela jsem se postavit nejen jemu, ale i svým nejhlubším pochybnostem a otázkám, které jsem si nikdy předtím nepřipustila.
Jmenuji se Jana Novotná a jsem jedináček. Když jsem rodiče požádala, aby převedli dům na mé jméno, otevřela jsem Pandořinu skříňku rodinných tajemství, strachů a nevyřčených slov. Tento příběh je o lásce, důvěře a hranicích, které rodina staví – a bourá.
Jmenuji se Lucie a po maturitě jsem utekla z domova, protože jsem už nemohla snášet matčiny výčitky kvůli nemocnému bratrovi. Celý život jsem byla obviňována za něco, co jsem nemohla ovlivnit, a matčiny nenávistné zprávy mě dohnaly až na pokraj zoufalství. Teď hledám odpověď na otázku, kde končí naše odpovědnost vůči rodině a jestli je možné odpustit někomu, kdo vám přeje smrt.
Od chvíle, kdy mi zemřel tchán, se všechno změnilo. Moje tchyně se nastěhovala k nám a náš domov se proměnil v bitevní pole plné napětí a nevyřčených výčitek. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit naši rodinu.
Celý život jsem zasvětila svému synovi poté, co mi tragicky zemřel manžel. Když si přivedl domů svou ženu, doufala jsem, že budeme jedna rodina, ale místo toho jsem narazila na odpor a musela se naučit pustit otěže. Teď přemýšlím, jestli jsem byla příliš ochranitelská, nebo jestli je to prostě běh života.
