Jsem samoživitelka a vychovávala jsem svého syna Tomáše sama poté, co nás jeho otec opustil. Netušila jsem, že Tomáš mi tajně pomáhá finančně, aby nám ulehčil život, a jeho skrytá štědrost nás nakonec sblížila víc, než jsem si kdy dokázala představit. Tento příběh je o rodinných tajemstvích, hrdosti i odvaze přiznat si slabost.
Jmenuji se Eva a nikdy by mě nenapadlo, že se ocitnu v roli pečovatelky své snachy Lucie poté, co ji můj syn Petr opustil. Lucie mi každý den děkuje s takovou upřímností, až mě to zraňuje a nutí přemýšlet, kde jsem jako matka selhala. Hledám odpověď na otázku, jak přijmout její vděčnost, když sama cítím jen vinu a smutek.
Po letech rušného rodinného života jsem zůstala sama. Děti mají své rodiny a já se musím naučit žít s prázdnotou, kterou po sobě zanechaly. Překvapivé přátelství se sousedkou Janou mi ale ukázalo, že i na stará kolena může přijít nový začátek.
Všechno začalo jednou větou mé mámy, která rozdmýchala napětí mezi mnou a mým bratrem. Tehdy jsme s manželem děti neplánovali, ale život se změnil a my teď zoufale potřebujeme pomoc. Maminčino rozhodnutí nás postavilo proti sobě a já nevím, jestli se naše rodina ještě někdy spojí.
V padesáti pěti letech jsem se rozhodla opustit manžela, děti i vnoučata a začít nový život. Rodina mě odsoudila, vyhrožovala mi, že mě zavrhne, ale já jsem už nemohla dál žít jen pro ostatní. Dnes se ptám sama sebe, jestli jsem byla sobecká, nebo jestli mám konečně právo žít i pro sebe.
Jmenuji se Jana a vyprávím příběh o tom, jak se naše rodina málem rozpadla, když se naše dcera Klára vdala a začala se nám vzdalovat. Prošli jsme bolestnými hádkami, nepochopením i tichým smutkem, ale nakonec jsme našli cestu zpět k sobě. Tento příběh je o odvaze přiznat si chyby, o síle rodiny a o tom, že láska dokáže překonat i hluboké rány.
