Jednoho večera mi manžel oznámil, že už mě nemiluje a chce odejít. Zůstala jsem sama s našimi dvěma malými dětmi a musela jsem čelit nejen vlastnímu zlomenému srdci, ale i každodenním starostem. V tomto příběhu popisuji svůj boj o sebeúctu, rodinu a hledání nového smyslu života.
Jmenuji se Jana a můj syn Tomáš právě nastoupil na střední školu v Brně. Jeho první týdny byly plné posměšků kvůli jeho oblečení, které jsem mu šila doma, protože jsme si nemohli dovolit značkové věci. Když mu dva jeho spolužáci předali záhadnou krabici, všechno se změnilo a já jsem musela čelit svým největším obavám i nadějím.
Jmenuji se Jaroslav a nikdy bych nevěřil, že obyčejná procházka po práci mi převrátí život naruby. V kanceláři jsem se cítil osaměle, doma s manželkou Lenkou jsme si byli čím dál vzdálenější. Když mě nová kolegyně Veronika pozvala na procházku, netušil jsem, že mi otevře oči nejen k druhým lidem, ale hlavně k sobě samému.
Jmenuji se Tereza a právě jsem byla svědkem toho, jak se naše rodina rozpadá kvůli jednomu bytu a několika klíčům. Můj švagr Marek včera v noci vtrhl do kuchyně, vzal si klíče od bytu, který sdílí s mou sestrou Veronikou, a oznámil, že už to dál nevydrží. Teď stojím mezi dvěma milovanými lidmi a nevím, jak jim pomoci, aniž bych ztratila sama sebe.
Od prvního dne jsem cítila napětí mezi mnou a Hanou, matkou mého prvního manžela Petra. Nedokázala jsem jí přijít na jméno, ačkoliv dnes vím, že to byla laskavá žena. Teprve po letech a mnoha chybách jsem pochopila, jak moc jsem se mýlila a co všechno jsem tím ztratila.
Ve svých sedmapadesáti letech jsem se zamilovala do muže, kterého moje dcera považuje za podvodníka. Bojuji s pochybnostmi, rodinným napětím a otázkou, zda mám právo na štěstí navzdory nesouhlasu nejbližších. Hledám odpověď na to, jestli je možné začít znovu, i když už dávno nejsem mladá.
Jedné noci mi syn Josef zoufale zavolal, že jeho žena Jana musela nečekaně do nemocnice a já se stala na dva týdny hlavní pečovatelkou o naši sedmiměsíční vnučku Aničku. Všechno jsem dělala s láskou a podle svého nejlepšího vědomí, ale když se Jana vrátila domů, obvinila mě z nesprávné výchovy a narušení jejich rodinných pravidel. Teď stojím před otázkou, zda jsem udělala chybu, nebo jestli je dnešní rodičovství opravdu tak odlišné od toho, co jsme znali my.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že největší zkouškou mého manželství nebude nevěra nebo peníze, ale tchyně. Můj muž Tomáš byl skvělý, ale jeho maminka byla všude s námi – a když přišel problém s neplodností, musela jsem to právě já říct jeho matce. Tahle zkušenost mě změnila a donutila přemýšlet, kde je hranice mezi rodinou a vlastním štěstím.
Můj syn Tomáš se po rozvodu vrátil zpět ke mně domů. Najednou jsme zase dva v malém bytě, plném napětí, nevyřčených slov a starých křivd. Doufám, že najde znovu lásku, ale bojím se, že jsme oba ztratili víc, než si přiznáváme.
Dostali jsme s Eliškou nádherný dům jako svatební dar, ale místo štěstí přišly hádky a nejistota. Všechno, co mělo být začátkem našeho společného života, se proměnilo v boj o vlastní prostor a pochopení. Teď stojím před otázkou, jestli nás ten dům spojí, nebo definitivně rozdělí.
Dvanáct let jsme s manželem stavěli náš vysněný dům. Teď nás dcera prosí, abychom jí ho darovali, až se vdá. Jsem rozpolcená mezi láskou k dítěti a pocitem, že bychom měli chránit to, co jsme celý život budovali.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě manžel nechá samotnou v našem bytě a zůstane raději u své matky. V tom příběhu popisuji, jak jsem se snažila bojovat za naši rodinu, zatímco on se schovával za sukně své maminky. Otevřeně sdílím své pocity zrady, osamění i vnitřní síly, kterou jsem musela najít sama v sobě.
