Jsem Jana a každý den bojuji o důstojnost a klid v naší rodině. Moje matka nikdy neuznala mého muže Petra, který se snaží ze všech sil, zatímco já pečuji o našeho autistického syna Michala. Je to příběh o bolesti, nepochopení a odvaze postavit se vlastní rodině.
Jsem matka, která celý život žila pro svého syna. Dnes je mu 35 let, má vlastní rodinu, ale stále mě žádá o peníze. Každá jeho prosba mě roztrhá mezi láskou a pochybnostmi, jestli jsem ho vychovala správně.
Všechno začalo, když moje tchyně Sofie odkázala celé dědictví jen jednomu synovi. Ta nespravedlnost roztrhla naši rodinu a já jsem musela čelit závisti, tichu i bolestivým rozhovorům. Nakonec jsme však našli cestu k odpuštění a pochopili, co znamená být skutečnou rodinou.
Jmenuji se Viktorie a nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí o rozdělení domácích povinností rozbije mou rodinu. Moje tchyně, paní Novotná, mi dala jasně najevo, že její syn Petr nebude nikdy „domácí puťka“. Tento příběh je o boji za vlastní štěstí, o nepochopení a o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi láskou a očekáváním okolí.
Jmenuji se Nora a jedno rozhodnutí – převod bytu na mou vnučku Kláru – roztrhlo naši rodinu na kusy. Moje dcera Martina se mnou od té doby nemluví a já každý den přemýšlím, jestli jsem udělala správně. V tomto příběhu popisuji bolest, výčitky i naději, že jednou najdeme cestu zpět k sobě.
Jednoho deštivého večera mě sousedka obvinila, že se nestarám dostatečně o svou babičku. V příběhu popisuji, jak mě její slova zasáhla, jak jsem se snažila vyrovnat s tlakem okolí a jak jsem bojovala za důstojnost své rodiny. Nakonec přemýšlím, zda je možné najít pochopení mezi lidmi, kteří vidí jen zlomek našeho života.
Jsem Eva, svobodná matka, která se snaží zvládnout péči o svou dceru i stárnoucího nevlastního otce Karla, žijícího sám na rozpadající se chalupě v zapadlé vesnici. Když jsem navrhla domov důchodců, narazila jsem na odpor a slzy, ale nakonec jsme společně našli nečekané a dojemné řešení. Příběh o vině, lásce a odvaze změnit život nejen sobě, ale i těm, které milujeme.
Jmenuji se Markéta a myslela jsem, že nový byt v pražských Vršovicích mi přinese klid. Místo toho jsem se ocitla v pasti manipulací a neustálých požadavků své sousedky Aleny, která si z mé ochoty udělala samozřejmost. Musela jsem najít sílu postavit se jí i svým vlastním pochybnostem.
Vždycky jsem snila o klidném životě mimo Prahu, ale když jsme se s manželem Petrem přestěhovali k Máchovu jezeru, netušila jsem, že největší překážkou budou naši vlastní příbuzní. Neustálé návštěvy, nevyžádané rady a rodinné konflikty mi postupně braly radost z nového domova. Nakonec jsem musela najít sílu postavit se za sebe a naučit se říkat ne.
Můj syn Jakub mě postavil před těžké rozhodnutí, když mě požádal, jestli by mohl se svou snoubenkou bydlet na naší staré chalupě. Místo toho, abych mu vyhověla, jsem mu nabídla finanční pomoc, což vyvolalo v naší rodině bouřlivé emoce a rozepře. Příběh o tom, jak těžké je někdy chránit své děti před jejich vlastními rozhodnutími a zároveň je neztratit.
Jmenuji se Martin a myslel jsem si, že jsem konečně našel štěstí – novou lásku, novou rodinu. Ale když jsme se s Lenkou a její dcerou nastěhovali k sobě, začalo být jasné, že spojit dvě rodiny není tak jednoduché, jak jsem doufal. Každý den přinášel nové konflikty mezi mým synem Tomášem a Lenkou, až jsem musel čelit rozhodnutí, které mě roztrhalo na kusy.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, jaké peklo může rozpoutat jedno jméno. Když jsem své dceři dala jméno Dobromila, stala jsem se terčem posměchu a nenávisti na internetu i v rodině. Přesto jsem se rozhodla stát si za svým a bojovat za právo na naši jedinečnost.
