Jmenuji se Jana a nikdy jsem si nemyslela, že největší boj v mém životě povedu ne s cizími lidmi, ale s vlastní rodinou. Když jsme s manželem Petrem koupili malý byt na okraji Brna, netušila jsem, jak moc se naše životy změní pod tlakem jeho matky. Každý den jsem musela balancovat mezi touhou po klidném domově a neustálými výčitkami, že jsme si dovolili žít podle sebe.
Stojím na prahu svého domu, kde jsem prožil celý život s milovanou ženou, a poslouchám, jak mi dcera Lucie vysvětluje, že už pro mě není místo. Její slova mě bodají do srdce, protože vím, že pro ni jsem teď jen přítěží. Přemýšlím, jestli je stáří opravdu trestem a jestli domov může přestat být domovem jen proto, že už nejsem silný jako dřív.
Jednoho večera mi můj manžel Tomáš předložil účet za všechny naše společné výdaje a požádal mě, abych mu je vrátila. V tom okamžiku se mi zhroutil svět a začala jsem přemýšlet, kde se v našem vztahu stala chyba. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit nejen naše manželství, ale i samu sebe.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že největší rozkol v mé rodině způsobí právě dům, který nám máma koupila. Místo vděčnosti přišla nedůvěra, hádky a bolestné rozhodnutí, které mě dodnes pronásleduje. Tento příběh je o tom, jak dobrý úmysl může rozbít to nejcennější – rodinu.
Jmenuji se Petra a žiju v malém bytě na pražském sídlišti se svým mužem Tomášem a dvěma dětmi. Moje tchyně, paní Věra, neustále vypráví, jak moc jí chybí vnoučata, ale když ji potřebujeme, vždycky má nějakou výmluvu. Tahle situace mě užírá a nutí mě přemýšlet, co je vlastně pravda a co jen prázdná slova.
Jmenuji se Klára a celý život jsem se snažila být pro svou rodinu oporou. Jenže když jsme si s manželem Martinem pořídili novou saunu, začalo peklo – příbuzní se k nám začali stahovat jako vosy na med. Nakonec jsme museli vymyslet plán, jak jim ukázat, že naše pohostinnost má své meze.
Těšila jsem se na návštěvu u syna Roberta a jeho ženy Elišky v Praze, doufala jsem v klid a společné chvíle. Místo toho jsem skončila v jejich bytě s hadrem v ruce, zatímco oni si žili svým životem a ani nepoděkovali. Teď přemýšlím, kde se stala chyba – ve mně, nebo v nich?
Jsem Marie, babička malého Filípka. Můj vztah s nevěstou Lenkou je napjatý, protože odmítá, abych vnukovi dávala hračky, a místo toho chce jen peníze. Tato situace mě bolí a nutí přemýšlet, co vlastně znamená být rodinou.
Jednoho deštivého večera jsem stál před dveřmi bytu své bývalé ženy a v ruce svíral kytici, kterou jsem koupil ve spěchu na rohu náměstí. V hlavě mi vířily vzpomínky na naši společnou minulost, na syna, kterého jsem opustil, i na mladou ženu, se kterou jsem si myslel, že začnu nový život. Teď stojím na rozcestí a nevím, jestli mám sílu napravit chyby, které jsem způsobil.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu žádat svého manžela, aby mi platil za péči o naši dceru. Vždycky jsem věřila, že rodina je tým, ale když jsem zůstala na mateřské a všechno bylo jen na mně, začala jsem cítit křivdu a vyčerpání. Můj příběh je o tom, jak jsme se s manželem Petrem dostali na pokraj rozvodu kvůli nevyřčeným očekáváním a nepochopení hodnoty domácí práce.
Jmenuji se Petra a poslední měsíce mě trápí, že moji tchán a tchyně dávají přednost svému novému autu před návštěvou našeho syna. Snažím se pochopit jejich motivy, ale cítím se zrazená a osamělá, když vidím, jak málo pro ně jejich vnouče znamená. V příběhu popisuji naše napjaté rozhovory, rodinné hádky i vlastní zoufalství, které mě nutí ptát se, co je v životě opravdu důležité.
Po dvanácti letech manželství mě manžel opustil kvůli mladší ženě. Teď se vrátil a prosí o odpuštění, ale já nevím, jestli mu to dokážu dát. Bojím se, že když ho přijmu zpět, zůstane všechno stejné, ale zároveň nechci zůstat sama.
