Jmenuji se Lucie a po narození dcery Elišky jsem se musela vrátit do práce. Najala jsem chůvu, ale něco mi na ní nesedělo. Když jsem nainstalovala skryté kamery, odhalila jsem pravdu, která mi změnila život.
Jednoho odpoledne jsem přišla domů a našla svou tchyni, jak drží fotku mého manžela jako miminka nad naším novorozeným synem. Tato scéna otevřela staré rány a vyvolala otázky o rodině, mateřství a o tom, komu vlastně naše děti patří. V příběhu se zamýšlím nad rolí babiček, rodinnými vztahy a tím, jak těžké je najít pochopení mezi generacemi.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že se ocitnu v situaci, kdy mě vlastní manžel obviní z toho, že jsme na dně. Přitom to byl on, kdo mě přesvědčil, abychom měli třetí dítě. Teď se hádáme kvůli každé koruně a já nevím, jak dál.
Jmenuji se Petra a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítla pomoci s hlídáním, i když jsem zoufale potřebovala pracovat, abych nás uživila. Příběh o bolesti, nepochopení a hledání síly tam, kde už žádná nezbývá.
Jednoho večera mi přišla zoufalá zpráva od mámy, že upadla a potřebuje pomoc. V panice jsem se snažila rozhodnout, co dělat, a během několika hodin se mi obrátil celý svět vzhůru nohama. Tento příběh je o strachu, rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je někdy být dospělou dcerou v české rodině.
Jmenuji se Ondřej a právě teď sedím v kuchyni našeho starého domu v Brně, zatímco se za dveřmi hádá můj bratr s mojí ženou. Všechno, co jsem kdy považoval za pevné, se začíná drolit pod tíhou jednoho dávného tajemství, které vyplulo na povrch. Nevím, jestli mám stát při rodině, kterou jsem si vybral, nebo při té, do které jsem se narodil.
Celý život jsem byla tlačena k dokonalosti, místo dětství jsem měla jen učení a povinnosti. Když jsem se po letech vrátila do rodného domu s nadějí na nový začátek, zjistila jsem, že staré rány se nezahojily. Můj příběh je o hledání domova, smíření a otázce, zda lze vůbec někdy uniknout stínu minulosti.
Jmenuji se Jana a po patnácti letech manželství mi Petr oznámil, že odchází do Německa za prací. Zůstala jsem sama se dvěma dětmi, zatímco on si užíval nový život. Když se po roce vrátil, nic už nebylo jako dřív a já musela čelit otázce, zda lze vůbec znovu věřit.
Po rozvodu jsem se s šestiletou dcerou musela vrátit do bytu své matky. Ta však odmítá vyhodit cokoliv z minulosti, a náš život se tak odehrává mezi hromadami nepotřebných věcí. Každý den bojuji s pocitem bezmoci a hledám cestu, jak ochránit svou dceru i sebe před dusivou atmosférou domova.
Jsem Marie a před třiceti lety jsem porodila tři syny a dvě dcery. Dnes, když jsem stará a nemocná, mi synové odmítají pomáhat, zatímco dcery se snaží držet rodinu pohromadě. Příběh o zklamání, rodinných konfliktech a otázce, kde se stala chyba.
Jsem Marie, matka dvou dospělých dětí, která se náhle ocitla před hrozbou ztráty domova a svobody. Moje děti mě chtějí umístit do domova důchodců, přestože se cítím plná života a touhy po nezávislosti. Tento příběh je o boji za vlastní důstojnost, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít pochopení mezi generacemi.
Celý život jsem dřela, abych své dceři Aničce mohla dát domov, který jsem jí slíbila už v jejích pěti letech. Po letech práce a odříkání jsem jí předala klíče od bytu, který jsem vlastnoručně zrekonstruovala, jenže teď její manžel Petr chce byt prodat. Bojím se, že ztratím nejen střechu nad hlavou pro svou dceru, ale i její důvěru a lásku.
