Jmenuji se Jana a můj život se změnil, když jsem po druhém dítěti zůstala doma na mateřské. Můj manžel Tomáš mě přesvědčoval, že práce není potřeba, ale po letech mi začal vyčítat, že jsem bez ambicí. Bojuji s pocitem viny, ztracenou sebedůvěrou a hledám cestu zpět k sobě i do světa práce.
Prodala jsem svůj byt, abych mohla žít se synem a jeho ženou. Doufala jsem, že najdu nový domov a blízkost, ale místo toho jsem se ocitla na okraji jejich života. Teď přemýšlím, jestli jsem udělala největší chybu svého života.
Jmenuji se Anna a vyprávím příběh o tom, jak se moje tchyně, paní Marie, pokusila ovládnout nejen mé manželství s Petrem, ale i celý můj život. Popisuji každodenní napětí, drobné i velké konflikty a vnitřní boj o vlastní důstojnost a místo v rodině. Je to příběh o lásce, zradě a hledání odvahy postavit se za sebe.
Jmenuji se Jana a dvanáct let jsem žila pod kontrolou svého manžela Petra. Každý den jsem bojovala s tím, zda zůstat kvůli dětem, nebo odejít a najít svobodu. Toto je příběh o mé vnitřní síle, strachu i naději.
Jmenuji se Irena a po téměř čtyřiceti letech mlčení stojím tváří v tvář synovi, kterého mi odebrali při nucené adopci v Československu osmdesátých let. Můj příběh je cestou viny, rodinných tajemství a zoufalého hledání odpuštění i vykoupení. Toto je kronika našeho znovushledání, poznamenaného strachem, nadějí a touhou napravit, co bylo ztraceno.
Jmenuji se Jana a po deseti letech samoty se mi do života vrátil manžel, který mě kdysi opustil. Musím čelit nejen svým vlastním ranám, ale i hněvu našich dospívajících dětí, které ho odmítají přijmout zpět. Každý den stojím před těžkým rozhodnutím, zda mu dokážu odpustit a jestli má naše rodina ještě šanci na nový začátek.
Nikdy jsem nechtěl dům své matky, ale po její smrti jsem se stal nepřítelem vlastní rodiny. Každá vzpomínka na dětství se proměnila v bolest a pocit viny. Přemýšlím, jestli je možné znovu postavit mosty, když v očích ostatních vidím jen podezření a závist.
Jmenuji se Karolína a vyprávím svůj příběh o boji s rakovinou, o strachu, bolesti i naději, kterou mi dávala víra a podpora mého manžela Tomáše. Popisuji, jak se mi svět rozpadl pod rukama, jak jsem se hádala s Bohem i sama se sebou, a jak jsem nakonec našla sílu v rodině a modlitbě. Je to příběh o tom, že i v nejtemnějších chvílích může člověk najít světlo, pokud má pro co žít.
Jmenuji se Marie, je mi 74 let a stále nevím, kde jsem jako matka udělala chybu. Jeden zdánlivě nevinný dárek vnukovi zničil můj vztah s dcerou Janou. Toto je příběh o obětech, nepochopení a bolesti, kterou ani ta největší láska nedokáže vyléčit.
Jmenuji se Tereza, jsem důchodkyně a bývalá učitelka z Brna. Po letech, kdy jsem žila jen pro své děti, jsem zůstala sama v tichu prázdného bytu, kde každý kout připomíná minulost. Toto je můj příběh o rodinných konfliktech, bolesti a otázce, zda mateřská láska může být zapomenuta.
Ten den, kdy jsem odvedla maminku do domova důchodců, se mi vryl do paměti jako jizva. V hlavě mi zní její tiché výčitky, pohled plný bolesti a otázky, které jsme si nikdy neřekly. Každý večer přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc a jestli mi někdy odpustí.
Jsem Marie a celý život jsem obětovala své rodině. Dům, který jsem postavila vlastníma rukama, jsem předala své dceři Janě s vírou, že mi na stáří poskytne bezpečí a lásku. Teď ale stojím před dveřmi svého vlastního domova a slyším slova, která bych nikdy nečekala.
