Jmenuji se Jan a už několik let žiji v neustálém napětí mezi svou matkou a tchyní. Obě ženy mě i mou ženu Natálii neustále potřebují, ale když my sami potřebujeme pomoc, najednou mají plno výmluv. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi rodinnou loajalitou, vlastními potřebami a tlakem dvou dominantních matek.
Jmenuji se Eliška a v padesáti osmi letech jsem se s manželem Františkem rozhodla změnit směr našeho života i budoucnost našich dětí. Rozhodnutí odkázat většinu našeho majetku na dobročinné účely rozvířilo v naší rodině bouři emocí, která odhalila skryté rány a nevyřčené pravdy. Tento příběh je o odvaze, bolesti i naději, že někdy je třeba ztratit, abychom mohli znovu najít sami sebe.
Jmenuji se Petra a nikdy nezapomenu na den, kdy mi manžel Tomáš oznámil, že jeho matka Jana se k nám nastěhuje. Všechno se změnilo – naše soukromí, vztah i každodenní pohoda. Tento příběh je o tom, jak těžké je udržet vlastní rodinu pohromadě, když do ní zasáhne někdo zvenčí.
Jmenuji se Hana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi vlastní bratr řekl, že nemám na to být matkou. Můj příběh je o boji s pochybnostmi, rodinnými předsudky a o tom, jak těžké je najít sílu stát si za svým rozhodnutím. Všechno se změnilo během jedné dramatické noci na porodním sále v Motole.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí mi převrátí život naruby. Po porodu svého syna jsem stála před nejtěžší volbou – opustit ho v porodnici. Můj příběh je o bolesti, vině, ale i naději, že někdy najdu odpuštění sama v sobě.
Jednoho deštivého večera jsem v panice zavolala ženě, která měla najít mého syna nevěstu. Teď se bojím, že jsem mu zničila šanci na štěstí a naše vztahy jsou na bodu mrazu. Hledám cestu, jak napravit svou chybu a znovu si získat synovu důvěru.
Jmenuji se Alena a prožívám nejbolestivější období svého života – můj syn Ondřej se mnou přestal mluvit kvůli své přítelkyni. Vzpomínám na chvíle, kdy jsme byli nerozluční, a teď mě dělí ticho, které bolí víc než jakákoli hádka. Hledám odpověď, jak překonat propast mezi námi, aniž bych ztratila sama sebe.
Jmenuji se Ivana a už několik měsíců bojuji s pocitem, že v naší nové rodině nemám místo. Můj manžel Petr tráví veškerý volný čas se svým synem z prvního manželství a já se cítím odstrčená a neviditelná. Hledám cestu, jak znovu najít své místo a pochopit, jestli má naše rodina šanci na štěstí.
Jednoho deštivého večera jsem stála před domem, kde jsem prožila deset let života, a v ruce svírala jen igelitku s pár věcmi. Po smrti mého muže mě jeho vlastní děti bez milosti vyhodily na ulici. Přesto jsem v sobě našla sílu začít znovu a objevit, že i po třicítce může život nabídnout nečekané možnosti a nové přátele.
Jednoho večera mi můj manžel Tomáš předložil účet za všechny naše společné výdaje a požádal mě, abych mu je vrátila. V tom okamžiku se mi zhroutil svět a začala jsem přemýšlet, kde se v našem vztahu stala chyba. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit nejen naše manželství, ale i samu sebe.
Tři roky po smrti mého manžela jsem se snažila najít nový smysl života a upevnit vztahy v rodině. Darovala jsem synovi a snaše kus naší rodinné půdy, abych jim pomohla začít nový život, ale jejich rozhodnutí pozemek prodat mě hluboce ranilo. Teď stojím před otázkou, zda jsem udělala chybu, a hledám pochopení i odpuštění.
Před pěti lety jsem zjistila, že mě můj manžel Petr podvedl. I když jsme se rozhodli zůstat spolu, bolest a nedůvěra mě stále pronásledují. Sdílím svůj příběh, abych pochopila, jestli je možné odpustit a znovu důvěřovat.
