Jmenuji se Marie a poslední týdny prožívám noční můru – náš syn Tomáš se rozhodl nastěhovat k nám domů i se svou ženou a dvěma dětmi. Cítím se odstrčená a bezmocná, protože manžel tvrdí, že nemáme na výběr. Bojuji o své soukromí, klid a právo rozhodovat o vlastním životě.
Vše začalo, když jsem zdědila dům po své babičce a můj manžel Petr se svými dětmi z prvního manželství začal měnit pravidla hry. Musela jsem bojovat za svého syna Matěje, za naši budoucnost a za to, abych neztratila samu sebe. Nakonec jsem stála před nejtěžší volbou svého života: rodinná jednota, nebo vlastní štěstí?
Všechno se zhroutilo, když jsem zjistil, že můj bratr rozbil moje auto, které jsem svěřil mamince. Staré rány a nevyslovené křivdy vypluly na povrch a já se najednou stal tím špatným. Přemýšlím, jestli jsem opravdu zlý, když jsem se konečně rozhodl postavit sám za sebe.
Jmenuji se Tomáš a myslel jsem si, že rodinný řád je neměnný. Když moje žena Jana dostala povýšení, všechno se obrátilo vzhůru nohama a já jsem se zoufale držel starých rolí, až jsem nakonec ztratil úplně všechno. Toto je můj příběh o tom, jak jsem se stal vězněm vlastního sobectví a skončil jsem sám.
Jedno deštivé odpoledne jsem našel v našem pražském vnitrobloku balónek s dopisem, který mi připomněl bolestivou ztrátu mého bratra. Skrze hádky s rodiči, vlastní smutek a zoufalé hledání smyslu se snažím najít odpuštění a naději. Příběh je o cestě skrz bolest, lásku a otázku: může jediná zpráva změnit celý život?
Jednoho deštivého odpoledne jsem v přeplněném supermarketu narazila na svou dávnou kamarádku Janu. Naše setkání, které mělo být radostné, se rychle změnilo v bolestivou konfrontaci s tím, jak se naše přátelství za poslední půlrok změnilo. Zůstala jsem stát mezi regály s pocitem prázdnoty a otázkou, jestli má cenu bojovat o vztahy, které už nejsou vzájemné.
Jednoho večera jsem seděla u stolu se svou rodinou, když tchyně rozhodla o naší budoucnosti, aniž by se mě kdokoliv zeptal na názor. V ten moment jsem pochopila, že už nejsem součástí svého vlastního života, a rozhodla jsem se odejít. Vyprávím o bolesti, zklamání i odvaze postavit se za sebe a začít znovu.
Stojím uprostřed dvou domů a dvou rodin, rozpolcená mezi loajalitou ke své matce a požadavky tchyně. Manželství se mi rozpadá pod tíhou očekávání, která nikdy nebyla vyslovena nahlas. Všechny staré rány a nevyřčené křivdy vyplouvají na povrch, když se rozhoduje, kde budeme žít a komu vlastně patříme.
Celý život jsem žila pro ostatní, nikdy pro sebe. Teprve teď, když mi je devětapadesát, jsem se naučila říkat ne a začala konečně žít podle sebe. Tento příběh je o tom, jak těžké je vymanit se z role obětavé matky a manželky v české rodině – a jak osvobozující to nakonec může být.
Jmenuji se Alena a vyrůstala jsem v Brně v rodině, kde rodiče vždycky věděli, co je pro mě nejlepší. Navenek jsem měla všechno, ale uvnitř mě sžíral pocit, že nikdy nejsem dost dobrá. Jednoho dne mi máma v záchvatu vzteku řekla slova, která mi navždy změnila život.
Jmenuji se Filip a jeden obyčejný večer mi převrátil život naruby. Objevil jsem tajemství, které otřáslo vším, v co jsem věřil o sobě i své rodině. Teď hledám sílu odpustit, pochopit a jít dál.
Jednoho deštivého večera jsem objevila druhou bankovní kartu svého manžela Petra. V tu chvíli se mi zhroutil svět, protože jsem zjistila, že si tajně spoří peníze na případný rozvod. V příběhu popisuji bolest, zradu a otázky, které si kladu o důvěře a budoucnosti.
