Jmenuji se Ivana a nikdy by mě nenapadlo, že láska k jednomu muži přinese tolik slz do mého života. Po sloučení našich rodin s Markem se vztahy mezi mým synem Davidem a Markovou dcerou Lenkou vyhrotily natolik, že jsme museli učinit bolestné rozhodnutí. Poslali jsme Davida k mým rodičům na vesnici, což místo smíření přineslo nové rány a otázky, zda jsme vůbec udělali správně.
Jedné lednové noci jsem se probudil na urgentním příjmu v Motolské nemocnici, bez jména, bez vzpomínek, jen s bolestí v hlavě a prázdnotou v srdci. Jana, zdravotní sestra, mě vzala pod svá křídla, když mě všichni ostatní považovali za nebezpečného cizince. V její rodině, mezi každodenními hádkami, tajemstvími a českou realitou, jsem pomalu nacházel sám sebe – dokud mě minulost nedohnala a nezměnila vše.
Můj život se rozpadl v okamžiku, kdy jsem zjistila, že můj manžel si domů přivedl milenku, zatímco naše dcera ležela v nemocnici. Když jsem zoufale hledala oporu u své matky, otočila se ke mně zády. Toto je příběh o bolesti, zradě a odvaze postavit se za sebe i svou dceru.
Po přestěhování z Prahy do Brna jsme s manželem doufali v nový začátek a klid. Místo toho se náš byt stal neustálým útočištěm pro příbuzné, kteří si z našeho domova udělali hotel. Teprve když jsem se naučila říkat ‚ne‘, pochopila jsem, jak těžké je nastavit hranice těm, které máme nejraději.
Deset let jsem žila v nejistotě a bolesti poté, co můj manžel Karel beze slova zmizel. Jeho nečekaný návrat mě postavil před těžké rozhodnutí, zda mu dokážu odpustit a znovu mu věřit. Tento příběh je o zradě, síle mateřství a hledání odvahy postavit se vlastní minulosti.
Jednoho deštivého večera jsem se postavila svému manželovi, Tomášovi, a jeho rodičům, po letech tichého utrpení a potlačování vlastních potřeb. Rozhodla jsem se riskovat všechno, abych znovu našla samu sebe a získala zpět svou důstojnost. Dnes vím, že to bylo nejtěžší, ale zároveň nejdůležitější rozhodnutí mého života.
Jmenuji se Marie a je mi 68 let. Po smrti manžela jsem zůstala sama v malém bytě na pražském sídlišti a když jsem poprosila své děti, zda bych mohla bydlet s nimi, odmítly mě. Každý den bojuji s pocitem samoty a přemýšlím, co ještě mohu udělat, abych nebyla jen stínem ve vlastním životě.
Kdysi jsme si se Zuzkou byly nejbližší, ale teď mezi námi vyrostla zeď mlčení. Ve snaze ji chránit jsem udělala chyby, které nás od sebe ještě více vzdálily. Teď se bojím, že jsem svým strachem zničila to nejcennější – naši důvěru.
Nikdy bych nevěřila, že se můj domov promění v bojiště, kde každý den bojuji o kousek klidu. Čtyři roky jsem žila ve stínu strachu a ticha, až jsem se rozhodla postavit za sebe a najít ztracenou odvahu. Toto je můj příběh o víře, oběti a cestě ke svobodě.
Jmenuji se Ludmila a toto je příběh o tom, jak jsem svými vlastními touhami a strachy málem přišla o syna a snachu. Roky jsem tlačila na syna Tomáše a jeho ženu Andreu, aby mi dali vnouče, aniž bych si uvědomovala, kolik bolesti jim tím způsobuji. Teprve když jsem zůstala sama, pochopila jsem svou chybu a vydala se na cestu pokání.
Jmenuji se Klára a vyprávím příběh o tom, jak se moje nejlepší kamarádka Jana po narození svého dítěte změnila k nepoznání. Naše přátelství bylo najednou plné napětí, nepochopení a bolesti, protože jsem ji ztrácela do světa mateřství, kterému jsem sama nerozuměla. Tento příběh je o zkoušce našeho vztahu, o pocitu bezmoci i o naději, že opravdové přátelství vydrží i ty nejtěžší chvíle.
Petr mě po třiatřiceti letech opustil kvůli mladší ženě. Místo slz jsem pocítila úlevu a začala znovu objevovat samu sebe, což vyvolalo napětí v rodině a přimělo mě čelit vlastní minulosti. Příběh je o odvaze, rodinných konfliktech a hledání sebe sama v české realitě.
