Jmenuji se Tomáš a myslel jsem si, že rodinný řád je neměnný. Když moje žena Jana dostala povýšení, všechno se obrátilo vzhůru nohama a já jsem se zoufale držel starých rolí, až jsem nakonec ztratil úplně všechno. Toto je můj příběh o tom, jak jsem se stal vězněm vlastního sobectví a skončil jsem sám.
Jednoho večera jsem konečně našla odvahu říct svému manželovi, že už dál nechci být jediná, kdo nese tíhu domácnosti. Ten okamžik změnil nejen náš vztah, ale i mě samotnou. Vyprávím o bolesti, odvaze a o tom, jak těžké je postavit se za sebe v zemi, kde se od žen čeká tiché obětování.
Jednoho deštivého odpoledne jsem v přeplněném supermarketu narazila na svou dávnou kamarádku Janu. Naše setkání, které mělo být radostné, se rychle změnilo v bolestivou konfrontaci s tím, jak se naše přátelství za poslední půlrok změnilo. Zůstala jsem stát mezi regály s pocitem prázdnoty a otázkou, jestli má cenu bojovat o vztahy, které už nejsou vzájemné.
Jmenuji se Zuzana a jen pár hodin po narození naší dcery jsem zjistila, že můj partner Peter mi celé měsíce lhal. Musela jsem se vyrovnat s bolestí zrady a zároveň najít sílu být tou nejlepší mámou pro naši holčičku. Tento příběh je o tom, jak jsem se postavila na vlastní nohy a začala znovu věřit sama sobě.
Jedné bouřlivé noci jsem utíkala před hněvem svého manžela a můj čtyřletý syn Matěj se stal mým zachráncem. Roky jsem žila ve strachu, ale právě tu noc se ve mně něco zlomilo. Toto je příběh o strachu, naději a o tom, jak najít sílu i tam, kde už se zdá být všechno ztracené.
Jsem matka, která se rozhodla nevměšovat do manželství své dcery Kláry, protože jsem věřila, že každý si musí projít svými chybami. Teď, když se Klářino manželství rozpadlo, cítím tíhu jejího obviňování a přemýšlím, jestli jsem opravdu měla zůstat stranou. Příběh o vině, mlčení a nevyřčených slovech v jedné české rodině.
Jednoho deštivého večera mi Ivan oznámil, že odchází k rodičům, protože nechce ohrozit mě ani naše děti svou nemocí. Zůstala jsem sama, plná obav a nejistoty, ale věřila jsem, že děláme to nejlepší pro naši rodinu. Netušila jsem, že Ivanův odchod odhalí tajemství, která navždy změní můj pohled na lásku, důvěru i samu sebe.
Jmenuji se Lucie a ještě před rokem jsem věřila, že naše rodina je pevná jako skála. Všechno se zhroutilo, když jsem zjistila, že mě manžel Petr podvádí s mou sestrou Martinou a společné úspory zmizely beze stopy. Tato zpověď je mým pokusem pochopit, kde jsem udělala chybu, a najít sílu odpustit nebo začít znovu.
Roky jsem žila po boku Petra, přesvědčená, že jeho chlad a sobectví jsou jen dočasné. Každodenní hádky, mlčení a rodinné intriky mě donutily otevřít oči a přiznat si, že lásku nelze vynutit. Dnes se ptám sama sebe, kolik z nás žije ve stejné iluzi a čeká na lásku, která nikdy nepřijde.
Jmenuji se Kateřina, je mi 38 let a žiji s manželem Petrem a dvěma dětmi na okraji Prahy. Naše rodinné štěstí bylo otřeseno, když se k nám bez varování nastěhovali Petrovi rodiče a odmítali odejít. Vyprávím o napětí, intrikách a otázce, kolik je člověk ochoten obětovat pro rodinu.
Jmenuji se Alena a nikdy nezapomenu na den, kdy se mi zhroutil svět. Tajemství, které jsem roky skrývala, vyplulo na povrch v tu nejhorší možnou chvíli a já musela čelit důsledkům své dávné chyby. Toto je příběh o zradě, strachu a o tom, jak těžké je odpustit sama sobě.
Všechno se změnilo během jednoho večera na Zelený čtvrtek, kdy jsem se stala svědkem něčeho, co otřáslo celou naší rodinou. Dlouhé týdny jsem bojovala s nedůvěrou, osaměním a strachem, dokud se máma konečně nepostavila za mě. Tato zpověď je o odvaze říct pravdu, i když ji nikdo nechce slyšet.
