Stojím v kuchyni, třesu se a v ruce svírám hrnek čaje, zatímco moje dcera na mě křičí, že jsem se zbláznila, protože jsem se zamilovala. Vždycky jsem si myslela, že po smrti manžela už mě nic podobného nepotká, ale život mě překvapil. Teď musím čelit nejen vlastním pocitům, ale i nepochopení a odsouzení od těch nejbližších.
Jmenuji se Zuzana a už roky žiju v nekonečném kolotoči vaření pro svého manžela Davida, který odmítá jíst cokoli, co není čerstvě připravené. Každé ráno vstávám dřív než všichni ostatní, po práci spěchám domů, abych znovu stála u plotny, a přitom se cítím stále unavenější a nepochopená. Začínám si klást otázku, jestli je tohle opravdu život, který jsem chtěla, a kde v tom všem vlastně jsem já sama.
Vždycky jsem slyšela, že bez muže nejsem úplná. Rodina mě tlačila do svatby s Petrem, ale já toužila po něčem jiném – stát se mámou. Když už jsem byla na dně, rozhodla jsem se vzít osud do vlastních rukou a změnit svůj život navždy.
Můj manžel Petr jednoho rána odešel na služební cestu a už se nikdy nevrátil. Nejprve jsem si myslela, že se stalo něco nečekaného, ale pravda, která vyšla najevo, byla mnohem horší, než jsem si dokázala představit. Tento příběh je o zradě, osamělosti a hledání síly začít znovu.
Jednoho deštivého večera jsem se postavila svému manželovi, Tomášovi, a jeho rodičům, po letech tichého utrpení a potlačování vlastních potřeb. Rozhodla jsem se riskovat všechno, abych znovu našla samu sebe a získala zpět svou důstojnost. Dnes vím, že to bylo nejtěžší, ale zároveň nejdůležitější rozhodnutí mého života.
Jmenuji se Marie a je mi 68 let. Po smrti manžela jsem zůstala sama v malém bytě na pražském sídlišti a když jsem poprosila své děti, zda bych mohla bydlet s nimi, odmítly mě. Každý den bojuji s pocitem samoty a přemýšlím, co ještě mohu udělat, abych nebyla jen stínem ve vlastním životě.
Jmenuji se Klára a vyprávím příběh o tom, jak se moje nejlepší kamarádka Jana po narození svého dítěte změnila k nepoznání. Naše přátelství bylo najednou plné napětí, nepochopení a bolesti, protože jsem ji ztrácela do světa mateřství, kterému jsem sama nerozuměla. Tento příběh je o zkoušce našeho vztahu, o pocitu bezmoci i o naději, že opravdové přátelství vydrží i ty nejtěžší chvíle.
Všechno začalo obyčejnou grilovačkou na zahradě, ale skončilo to rozbitým přátelstvím a otázkami, které mi nedají spát. Můj nejlepší kamarád Marek, který se nedávno stal veganem, vyhodil všechny naše burgery do koše a tím rozdmýchal konflikt, který změnil náš život. Teď přemýšlím, jestli lze něco takového odpustit a kde jsou vlastně hranice respektu.
Jmenuji se Tamara a nikdy nezapomenu na noc, kdy se mi život rozpadl na kusy – když se můj manžel Vojtěch vrátil domů, ale nebyl sám. V té noci plné pochybností, bolesti a šoku jsem pochopila, jak křehká je rodina a kolik síly je potřeba k odpuštění, vytrvání a ochraně toho, co milujeme. Toto je příběh o zradě, tajemstvích a oběti, ale také o tom, jak jsem našla sílu jít dál.
Po smrti manžela jsem se cítila ztracená a neviditelná. Všichni čekali, že začnu žít pro sebe, ale já nevěděla jak. Až jedno nečekané setkání mi ukázalo, že život může mít chuť i po padesátce.
Jednoho deštivého večera mi bratr, se kterým jsem roky nemluvila, zazvonil u dveří a prosil mě, abych u sebe nechala jeho i jeho ženu. Musela jsem se postavit tváří v tvář starým zradám a rozhodnout se, zda mu odpustím. Tohle rozhodnutí změnilo nejen můj vztah k rodině, ale i celý můj pohled na sebe samu.
V den svatby mé dcery jsem místo radosti cítila bolest a nepochopení. Můj vztah s Ivou byl vždy plný očekávání, obětí a nevyřčených slov. Tento příběh je o tom, jak může láska v české rodině bolet, když mezi matkou a dcerou stojí pýcha, nedorozumění a nevyslovené touhy.
