Jednoho deštivého odpoledne jsem v supermarketu zahlédl svou bývalou ženu, kterou jsem roky neviděl. Byla úplně jiná, sebevědomá, krásná a šťastná – zatímco já jsem zůstal stát na místě, sevřený vlastními chybami a výčitkami. Ten den mi změnil život a donutil mě přemýšlet o tom, co vlastně znamená štěstí a jestli je možné napravit staré křivdy.
Jmenuji se Petra a vdala jsem se za Michala v naději, že společně zvládneme všechno. Když jsem zjistila, že naše nenarozené dítě má vážné zdravotní komplikace, zůstala jsem na všechno sama – manžel i jeho matka mě od sebe odtlačili. Tato zpověď je o bolesti, odvaze a hledání sebe sama v těžkých časech.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala o kousek vlastního prostoru, kde bych mohla něco vypěstovat. Můj muž Petr nikdy nechápal, proč se tolik dřu na zahradě, když bychom mohli mít jen trávník a klid. Ale pro mě je zahrada víc než jen práce – je to místo, kde hledám smysl, klid i vzpomínky na dětství.
První den na nové škole jsem se cítil ztracený a sám. Pak jsem zahlédl Terezu, jak pláče na lavičce, a něco ve mně mě donutilo k ní přijít. Ten okamžik změnil nejen nás dva, ale i celou naši školu.
