Celý život jsem byl sám, nikdy jsem se neoženil a neměl děti. Teprve nedávno, když mi bylo skoro šedesát, jsem potkal Janu, která mi obrátila svět vzhůru nohama. Teď stojím před rozhodnutím, které jsem celý život odkládal, a nevím, jestli mám odvahu začít znovu.
Jmenuji se Ivana a když bylo mé dceři Lucii dvanáct let, musela jsem odejít pracovat do Německa, abychom mohly přežít. Dnes je jí dvaatřicet a nenávidí mě za to, že jsem ji tehdy opustila. Vyprávím svůj příběh, plný bolesti, viny a touhy po odpuštění, protože věřím, že nejsem jediná, kdo musel volit mezi láskou a přežitím.
Jsem Marie, matka dvou dospělých dětí, která se náhle ocitla před hrozbou ztráty domova a svobody. Moje děti mě chtějí umístit do domova důchodců, přestože se cítím plná života a touhy po nezávislosti. Tento příběh je o boji za vlastní důstojnost, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít pochopení mezi generacemi.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy se mi rozpadá vztah s Robertem, mou první velkou láskou. Postupně procházím dalšími vztahy s Natálií a Zuzanou, které mě učí, že láska není vždy navždy, ale každá má svůj smysl. Nakonec se učím odpouštět sobě i ostatním a přemýšlet, co vlastně znamená milovat a pustit.
Jsem Marie a stala jsem se babičkou, ale místo radosti cítím smutek a vyčerpání. Moje rodina mě bere jako samozřejmost a nikdo se mě neptá, co vlastně chci já. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se cítí jako neplacená chůva místo milované babičky.
Celý život jsem se snažila být dobrou snachou, i když jsem nikdy nebyla přijata do rodiny mého muže tak, jak bych si přála. Po smrti tchyně jsem objevila dopis, který mi otevřel oči a donutil mě přehodnotit celý náš vztah. Teď se ptám sama sebe, jestli má smysl snažit se být někým, kým nás druzí nikdy nebudou chtít vidět.
Nikdy bych nevěřila, že mě Adam zradí po třiceti letech manželství. V padesáti pěti letech, kdy jsme měli konečně žít pro sebe, jsem zjistila, že má poměr s kolegyní z práce. Její odvaha mi změnila život a donutila mě přehodnotit, kdo vlastně jsem.
Jmenuji se Milena a vždy jsem snila o tom, že budu babičkou. Moje neustálé naléhání na syna Tomáše a jeho ženu Kláru, aby mi dali vnoučata, však mezi námi vytvořilo hlubokou propast. Teď, když jsem si uvědomila své chyby, zoufale hledám cestu k odpuštění a doufám, že ještě není pozdě napravit naše vztahy.
Jmenuji se Petra a vyprávím příběh o tom, jak se můj bratr Jakub, kdysi nejbližší člověk v mém životě, postupně vzdálil celé naší rodině kvůli své ženě Lucii a její matce. Sleduji, jak se naše rodinné vztahy rozpadají, zatímco Jakub mlčí a nechává věci plynout. Bojuji s pocitem bezmoci a přemýšlím, jestli je možné ztracené pouto ještě někdy obnovit.
Po rozvodu jsem zůstala sama se synem Matějem, zatímco jeho otec Petr se od nás odcizil. Když jsem už nevěděla kudy kam, překvapila mě svou podporou bývalá tchyně paní Věra. Její nečekaná odvaha mi pomohla najít sílu postavit se za práva svého syna.
Začalo to jedním telefonátem, který mi obrátil život naruby. V těžkých chvílích, kdy jsme se s rodinou hádali o péči o nemocnou babičku, jsem našla sílu v modlitbě a víře. Tato zkušenost mě změnila a naučila mě, co znamená skutečně odpustit a milovat.
Jmenuji se Vojta a už od narození mi všichni říkali, že jsem jako děda František – nejen vzhledem, ale i povahou. Můj život byl od začátku poznamenán tím, že jsem byl jiný než ostatní děti, což vedlo k nepochopení, rodinným konfliktům a hledání vlastního místa ve světě. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučil přijmout svou „starou duši“ a našel cestu k sobě i ke své rodině.
