Jmenuji se Nora a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní dcera dokáže vyhodit z bytu, který jsem celý život budovala. Všechno začalo jedním obyčejným telefonátem, který obrátil můj svět naruby. Teď stojím před otázkou, jestli jsem jako matka selhala, nebo jestli je dnešní doba prostě jiná.
Jsem Jitka, šedesátiletá učitelka v důchodu, která přišla o svůj milovaný srub u rybníka. Po nečekaném vystěhování jsem se rozhodla bojovat proti sousedovi, který za tím vším stál. Můj příběh je o zradě, ztrátě a touze po spravedlnosti.
Jmenuji se Lenka a nikdy bych nevěřila, jak rychle se může život zhroutit. Po smrti mého manžela jsem zůstala sama se dvěma dětmi, bez práce a s hrozbou exekuce nad hlavou. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela rozhodnout, jestli budu čekat na zázrak, nebo začnu bojovat – i když jsem už skoro neměla sílu.
Jmenuji se Klára a celý život jsem se snažila být pro svou rodinu oporou. Jenže když jsme si s manželem Martinem pořídili novou saunu, začalo peklo – příbuzní se k nám začali stahovat jako vosy na med. Nakonec jsme museli vymyslet plán, jak jim ukázat, že naše pohostinnost má své meze.
V den svých narozenin jsem dostala od svého přítele Tomáše ručně vyrobený dárek, který mě místo radosti naplnil zklamáním. Moje reakce vyvolala hádku, která otřásla naším vztahem i rodinou. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem nebyla příliš krutá a jestli lze některé věci vzít zpět.
Těšila jsem se na návštěvu u syna Roberta a jeho ženy Elišky v Praze, doufala jsem v klid a společné chvíle. Místo toho jsem skončila v jejich bytě s hadrem v ruce, zatímco oni si žili svým životem a ani nepoděkovali. Teď přemýšlím, kde se stala chyba – ve mně, nebo v nich?
Jsem Jana a s manželem jsme celý život šetřili, abychom našemu synovi Petrovi dali dobrý příklad. Teď ale sledujeme, jak on a jeho žena Lucie rozhazují peníze za zbytečnosti a stěžují si, že si nikdy nekoupí vlastní byt. Cítím smutek, vinu i vztek – a ptám se sama sebe, kde jsme jako rodiče selhali.
Jsem Marie, babička malého Filípka. Můj vztah s nevěstou Lenkou je napjatý, protože odmítá, abych vnukovi dávala hračky, a místo toho chce jen peníze. Tato situace mě bolí a nutí přemýšlet, co vlastně znamená být rodinou.
Jednoho deštivého večera jsem stál před dveřmi bytu své bývalé ženy a v ruce svíral kytici, kterou jsem koupil ve spěchu na rohu náměstí. V hlavě mi vířily vzpomínky na naši společnou minulost, na syna, kterého jsem opustil, i na mladou ženu, se kterou jsem si myslel, že začnu nový život. Teď stojím na rozcestí a nevím, jestli mám sílu napravit chyby, které jsem způsobil.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu žádat svého manžela, aby mi platil za péči o naši dceru. Vždycky jsem věřila, že rodina je tým, ale když jsem zůstala na mateřské a všechno bylo jen na mně, začala jsem cítit křivdu a vyčerpání. Můj příběh je o tom, jak jsme se s manželem Petrem dostali na pokraj rozvodu kvůli nevyřčeným očekáváním a nepochopení hodnoty domácí práce.
Bydlím v paneláku na pražském sídlišti a nečekaně jsem se ocitla v pasti dobrých úmyslů. Moje sousedka Jana si zvykla, že se postarám o jejího syna, když ona nestíhá, ale já už to nezvládám. Bojím se, že když jí řeknu pravdu, zničím naše sousedské vztahy.
Jmenuji se Petra a poslední měsíce mě trápí, že moji tchán a tchyně dávají přednost svému novému autu před návštěvou našeho syna. Snažím se pochopit jejich motivy, ale cítím se zrazená a osamělá, když vidím, jak málo pro ně jejich vnouče znamená. V příběhu popisuji naše napjaté rozhovory, rodinné hádky i vlastní zoufalství, které mě nutí ptát se, co je v životě opravdu důležité.
