Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem přišla o jediného člověka, který mě v téhle domácnosti chápal – moji tchyni Gabrielu. Od její smrti se všechno změnilo a já se ocitla v pasti mezi manželem, švagrem a tchánem, kde jsem musela bojovat o vlastní klid i důstojnost. Teď, po roce, si kladu otázku, jestli jsem měla poslechnout mámu a nikdy se do téhle rodiny nestěhovat.
Od chvíle, kdy jsme se s manželem nastěhovali do rodinného domu jeho rodičů, jsem věřila, že to zvládnu. Po smrti tchyně se však všechno změnilo a napětí mezi mnou a tchánem začalo narůstat. Teď, po roce společného soužití, si nejsem jistá, jestli jsem udělala správné rozhodnutí.
Jmenuji se Jana Novotná a právě dnes, při slavnostním odhalení stipendia na památku mého bratra Marka, se mi v srdci mísí bolest i hrdost. Vzpomínám na jeho boj s předsudky, na naši rodinnou bolest i na to, jak jsme se snažili změnit svět kolem nás. Tento příběh je o tom, jak jedna tragédie může inspirovat změnu a jak těžké je najít smíření.
