Jmenuji se Alena a nikdy jsem si nemyslela, že rodinné návštěvy dokážou být tak vyčerpávající. Nejvíc mě trápí můj synovec Tomáš, který mi obrací život vzhůru nohama pokaždé, když přijede. Všední starosti na statku se s jeho přítomností mění v noční můru, a já začínám přemýšlet, jestli vůbec ještě chci, aby mě rodina navštěvovala.
Jednoho večera u rodinné večeře mi můj syn položil otázku, která mi rozervala srdce a odhalila hluboké trhliny v našem rodinném životě. Vzpomínám si na ten okamžik, kdy jsem ztratila trpělivost, a na to, jak moje reakce překvapila nejen mě samotnou, ale i všechny kolem stolu. Tento příběh je o hledání vlastní hodnoty, o bolesti mateřství a o tom, jak těžké je někdy najít své místo mezi vlastní rodinou a tchyní.
Jsem Eva, svobodná matka, která se snaží zvládnout péči o svou dceru i stárnoucího nevlastního otce Karla, žijícího sám na rozpadající se chalupě v zapadlé vesnici. Když jsem navrhla domov důchodců, narazila jsem na odpor a slzy, ale nakonec jsme společně našli nečekané a dojemné řešení. Příběh o vině, lásce a odvaze změnit život nejen sobě, ale i těm, které milujeme.
Jmenuji se Tomáš a ještě před rokem jsem žil s rodiči v malé chatě uprostřed šumavského lesa. Když jsme se přestěhovali do Plzně a já nastoupil do nové školy, stal jsem se terčem posměchu kvůli svému venkovskému původu a neobvyklému způsobu života. Přesto jsem našel sílu postavit se šikaně, najít si přátele a ukázat všem, že být jiný je někdy ta největší výhra.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem žil na samotě v lese s rodiči, daleko od města a spolužáků. Když jsem poprvé nastoupil do školy v Novém Městě, stal jsem se terčem posměchu kvůli svému vzhledu, řeči i zvykům. Přesto jsem se nevzdal, bojoval jsem o své místo mezi ostatními a nakonec jsem dokázal změnit nejen svůj život, ale i pohled spolužáků na odlišnost.
Jednoho deštivého rána jsem se pohádala se svou sestrou a rozhodla se odejít z domova, přestože jsem věděla, že tím zlomím srdce své matce. V Praze jsem hledala nový život, ale pocit viny a výčitky mě pronásledovaly na každém kroku. Přesto nelituji – otázka, zda jsem sobecká, nebo jen toužím po svobodě, mě však nikdy neopustila.
Jsem rozvedená matka malé dcery a zároveň jediná, kdo se stará o svého osmdesátiletého otčíma Karla, který žije sám v rozpadajícím se domě na vesnici. Nedávno jsem mu navrhla, aby šel do domova důchodců, což ho zlomilo a mě postavilo před neřešitelnou volbu. Příběh o vině, lásce a nemožnosti být všude najednou.
