Jmenuji se Tomáš a celý život jsem žil na samotě v lese s rodiči, daleko od města a spolužáků. Když jsem poprvé nastoupil do školy v Novém Městě, stal jsem se terčem posměchu kvůli svému vzhledu, řeči i zvykům. Přesto jsem se nevzdal, bojoval jsem o své místo mezi ostatními a nakonec jsem dokázal změnit nejen svůj život, ale i pohled spolužáků na odlišnost.
Jednoho deštivého rána jsem se pohádala se svou sestrou a rozhodla se odejít z domova, přestože jsem věděla, že tím zlomím srdce své matce. V Praze jsem hledala nový život, ale pocit viny a výčitky mě pronásledovaly na každém kroku. Přesto nelituji – otázka, zda jsem sobecká, nebo jen toužím po svobodě, mě však nikdy neopustila.
Jsem rozvedená matka malé dcery a zároveň jediná, kdo se stará o svého osmdesátiletého otčíma Karla, který žije sám v rozpadajícím se domě na vesnici. Nedávno jsem mu navrhla, aby šel do domova důchodců, což ho zlomilo a mě postavilo před neřešitelnou volbu. Příběh o vině, lásce a nemožnosti být všude najednou.
