Jednoho rána jsem nechala na stole krátký vzkaz a odešla z domova do Brna. Utíkala jsem před životem, který mě dusil, a před rolí, kterou mi všichni přisoudili. Moje rozhodnutí roztrhalo rodinu a donutilo mě hledat samu sebe v cizím městě.
Jmenuji se Anna a vyprávím vám o noci, kdy můj tříletý syn Ivan zachránil náš život. Roky jsem snášela domácí násilí od svého manžela, až jednoho večera vše vyvrcholilo a Ivan projevil odvahu, jakou bych nečekala ani od dospělého. Tento příběh je o strachu, naději a síle, kterou v sobě objevíme, když už si myslíme, že jsme na úplném dně.
Jmenuji se Marie a už několik měsíců utíkám do práce, ne kvůli kariéře, ale abych unikla svému manželovi. Každodenní hádky, nepochopení a pocit osamělosti mě přivedly na pokraj sil. Toto je můj příběh o hledání sebe sama mezi troskami kdysi krásné lásky.
Jedné bouřlivé noci jsem utíkala před hněvem svého manžela a můj čtyřletý syn Matěj se stal mým zachráncem. Roky jsem žila ve strachu, ale právě tu noc se ve mně něco zlomilo. Toto je příběh o strachu, naději a o tom, jak najít sílu i tam, kde už se zdá být všechno ztracené.
Můj příběh začíná v kuchyni, kde jsem svému manželovi Martinovi přiznala, že už dál nemůžu žít ve lži. Odejdu z domova a nechávám za sebou nejen rodinu, ale i všechno, co jsem si myslela, že jsem. Procházím bouří výčitek, střetů s rodiči a hledáním sebe sama v Praze, kde se ptám: lze vůbec uniknout vlastní minulosti?
Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy můj syn Matýsek, tehdy tříletý, otevřel dveře policii. Jeho malá ručka byla naší záchranou z let plných násilí a strachu. Dnes sdílím svůj příběh, abych dodala odvahu všem, kteří mlčí za zavřenými dveřmi.
Nikdy nezapomenu na ten večer, kdy můj malý syn Matýsek otevřel dveře policistům. Byla jsem uvězněná ve vlastním domě, v pasti strachu a beznaděje, a právě odvaha mého dítěte nám zachránila život. Dnes vám vyprávím svůj příběh o domácím násilí, zoufalství a naději.
V noci jsem utekla s dětmi od manžela, který mě roky ponižoval a bil. Doufala jsem v pomoc své nejlepší kamarádky, ale její muž nás odmítl pustit dovnitř. Teď sedím s dětmi na studené chodbě a přemýšlím, jestli je svět opravdu tak lhostejný k utrpení druhých.
Jednoho rána jsem Martinu nechala na stole vzkaz a odjela do Brna. Byla jsem vyčerpaná z každodenní rutiny, z pocitu, že jsem jen služka a matka, ne žena. V příběhu popisuji svůj útěk, vnitřní boj i následné rodinné drama, které mě donutilo přehodnotit celý svůj život.
