Ležela jsem na studeném betonu autobusového nádraží Florenc, když mi začaly kontrakce. Všechno, co jsem měla, byla stará deka a batoh s několika drobnostmi, ale v tu chvíli jsem bojovala nejen o svůj život, ale i o život dítěte, které se mělo narodit do světa, kde pro nás nebylo místo. Když jsem už neměla sílu křičet, z temnoty se vynořila skupina motorkářů – a můj osud se navždy změnil.