Stojím sama u malého bílého hrobu na hřbitově v Olomouci, zatímco můj manžel popíjí drinky s milenkou v Karlových Varech. Všechno, co jsem cítila – bolest, vztek, zklamání – se ve mně mísilo do jediné vlny, která mě málem smetla. Ale místo toho jsem se rozhodla, že mu ukážu, co znamená ztratit všechno.
Jsem Jana a přišla jsem o svého tříletého syna Matěje během několika minut nepozornosti. Můj příběh je o vině, bolesti a nekonečné touze vrátit čas. Sdílím ho, protože doufám, že někomu otevře oči a pomůže pochopit, jak křehký je život.
Jmenuji se Ivana a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musela pustit ruku své dvouleté dcery Aničky. V nemocničním pokoji, obklopená sestrami, které tiše zpívaly ‚Prší, prší‘, jsem čelila nejtěžšímu rozhodnutí svého života – darovat Aniččiny orgány jiným dětem. Tento příběh je o bolesti, lásce a odvaze, o které jsem netušila, že ji v sobě mám.
Jmenuji se Ondřej a byl jsem obyčejný kluk z Brna, kterému život připravil těžkou zkoušku. Můj největší sen byl, aby žádné dítě v nemocnici nebylo samo a mělo co číst. I když jsem svůj boj s nemocí prohrál, můj sen žije dál díky těm, kteří mi věřili.
