Jmenuji se Lucie Novotná a nikdy nezapomenu na ten říjnový den, kdy mi tři spolužáci ukázali, jak krutý může být svět. Stála jsem na zastávce, třásla se zimou i strachem, když se ke mně blížili a jejich slova mě bodala hlouběji než jakákoli rána. Ale právě v tu chvíli, kdy jsem si myslela, že už to nevydržím, se stalo něco, co mi navždy změnilo život.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem poprvé uslyšel prásknutí pravítka o lavici. Bylo to ve škole, kde pravidla byla tvrdší než beton a kde jsem se musel naučit přežít mezi spolužáky i dospělými, kteří nerozuměli tomu, co prožívám. Můj příběh je o boji s autoritami, nepochopením doma i ve škole a o hledání vlastní hodnoty v prostředí, kde se citlivost považuje za slabost.
Jedno lednové ráno mě pan učitel veřejně ponížil před celou třídou, jen proto, že jsem chtěla pomoct spolužačce. Vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem bojovala s předsudky, vyloučením a tlakem vlastní rodiny, zatímco jsem hledala odvahu změnit nejen sebe, ale i své okolí. Přemýšlím, jestli může jeden student opravdu prolomit zeď mlčení a nastartovat změnu.
Jmenuji se Viktor a nikdy nezapomenu na vůni babiččiny polévky, která mi v dětství zahřívala duši, zatímco mě spolužáci ponižovali kvůli chudobě. Vyrůstal jsem v malém bytě na okraji Ostravy, kde jsme s babičkou bojovali o každou korunu, ale ona mi ukázala, co znamená být člověkem. Toto je můj příběh o boji za důstojnost, rodinných konfliktech a o tom, jak i v největším chladu může láska rozžehnout světlo.
Jsem Anna Novotná a nikdy nezapomenu na noc, kdy se mi zhroutil svět kvůli květovaným šatům na maturitním plese. Místo radosti a tance jsem stála v dešti před školou, zatímco mi slzy stékaly po tváři a v hlavě mi vířily otázky o spravedlnosti, přátelství a rodině. Ten večer mi ukázal, jak krutá může být závist, ale i to, že láska a podpora blízkých jsou tím nejcennějším, co máme.
První den na nové škole jsem se cítil ztracený a sám. Pak jsem zahlédl Terezu, jak pláče na lavičce, a něco ve mně mě donutilo k ní přijít. Ten okamžik změnil nejen nás dva, ale i celou naši školu.
Jmenuji se Tomáš a ještě před rokem jsem žil s rodiči v malé chatě uprostřed šumavského lesa. Když jsme se přestěhovali do Plzně a já nastoupil do nové školy, stal jsem se terčem posměchu kvůli svému venkovskému původu a neobvyklému způsobu života. Přesto jsem našel sílu postavit se šikaně, najít si přátele a ukázat všem, že být jiný je někdy ta největší výhra.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem žil na samotě v lese s rodiči, daleko od města a spolužáků. Když jsem poprvé nastoupil do školy v Novém Městě, stal jsem se terčem posměchu kvůli svému vzhledu, řeči i zvykům. Přesto jsem se nevzdal, bojoval jsem o své místo mezi ostatními a nakonec jsem dokázal změnit nejen svůj život, ale i pohled spolužáků na odlišnost.
Jmenuji se Jana a můj syn Tomáš právě nastoupil na střední školu v Brně. Jeho první týdny byly plné posměšků kvůli jeho oblečení, které jsem mu šila doma, protože jsme si nemohli dovolit značkové věci. Když mu dva jeho spolužáci předali záhadnou krabici, všechno se změnilo a já jsem musela čelit svým největším obavám i nadějím.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi zavolali ze školky. Myslel jsem si, že děláme pro našeho syna Filipa to nejlepší, ale pravda byla mnohem temnější. Tento příběh je o tom, jak jsme se s manželkou Lenkou museli postavit realitě, kterou jsme si nikdy nepřipouštěli.
