Po letech práce v Německu jsem se vrátil do rodné vesnice s nadějí na společný život s rodinou. Můj sen o domově se však rozpadl, když mi syn a snacha oznámili, že zůstanou ve městě. Zůstal jsem sám v novém domě a přemýšlel, co vlastně znamená být doma.
Po rozvodu jsem se s dcerou odstěhovala do Německa, abych jí zajistila lepší budoucnost. Po dvaceti letech jsem se vrátila do Čech, ale místo klidu mě čekaly rodinné spory, finanční nejistota a samota. Teď toužím po vlastním domově, ale nevím, jestli mi dcera s manželem pomohou, nebo mě nechají napospas.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy mě můj manžel Petr opustil v devátém měsíci těhotenství. Tři roky jsem bojovala sama za sebe i našeho syna Matěje, když se najednou Petr objevil zpět v našem životě a prosil o odpuštění. Stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mohu mu vůbec někdy odpustit?
Celý život jsem zasvětila výchově svého syna Tomáše, sama a s láskou. Když jsem pozvala jeho bývalou ženu Janu na návštěvu, netušila jsem, že tím roztrhám naši rodinu. Teď se dívám na svého syna a přemýšlím, jestli se ještě někdy dokážeme najít.
Jmenuji se Ivana a nikdy by mě nenapadlo, že láska k jednomu muži přinese tolik slz do mého života. Po sloučení našich rodin s Markem se vztahy mezi mým synem Davidem a Markovou dcerou Lenkou vyhrotily natolik, že jsme museli učinit bolestné rozhodnutí. Poslali jsme Davida k mým rodičům na vesnici, což místo smíření přineslo nové rány a otázky, zda jsme vůbec udělali správně.
Můj život se zhroutil, když jsem po rozvodu zůstala sama se synem a domem, který měl být naším útočištěm. Místo podpory jsem čelila boji o každý metr čtvereční a o vlastní důstojnost, protože bývalá tchyně se rozhodla, že dům patří jejímu vnukovi. Dnes vyprávím, jaké to je žít ve stínu rodinných konfliktů, které neskončí ani po rozvodu.
Jmenuji se Václav a nikdy jsem si nemyslel, že skončím v domově důchodců. Můj život byl kdysi plný radosti, rodiny a úspěchu, ale stáří mi přineslo samotu a otázky, kde se stala chyba. Přemýšlím, jestli jsme své děti vychovali správně, když mě teď navštěvují jen zřídka.
Jmenuji se Marie a je mi 68 let. Po smrti manžela jsem zůstala sama v malém bytě na pražském sídlišti a když jsem poprosila své děti, zda bych mohla bydlet s nimi, odmítly mě. Každý den bojuji s pocitem samoty a přemýšlím, co ještě mohu udělat, abych nebyla jen stínem ve vlastním životě.
Po smrti mého manžela jsem žila v tichu a samotě, která mě dusila. Vše se změnilo, když mi jednoho večera zavolal starý známý, a já musela čelit svému strachu z nové lásky. Toto je příběh o ztrátě, touze a odvaze začít znovu.
Jmenuji se Ludmila a toto je příběh o tom, jak jsem svými vlastními touhami a strachy málem přišla o syna a snachu. Roky jsem tlačila na syna Tomáše a jeho ženu Andreu, aby mi dali vnouče, aniž bych si uvědomovala, kolik bolesti jim tím způsobuji. Teprve když jsem zůstala sama, pochopila jsem svou chybu a vydala se na cestu pokání.
Jmenuji se Marie a po šedesáti pěti letech života, kdy jsem vše obětovala svým dětem, jsem zjistila, že už nejsem vítaná ani ve vlastním bytě. Můj syn Petr a jeho žena Jana mě postupně vytlačili na okraj rodiny a já se cítím jako přítěž. Toto je můj příběh o obětování, přehlížení a bolesti mateřství v dnešním Česku.
Petr mě po třiatřiceti letech opustil kvůli mladší ženě. Místo slz jsem pocítila úlevu a začala znovu objevovat samu sebe, což vyvolalo napětí v rodině a přimělo mě čelit vlastní minulosti. Příběh je o odvaze, rodinných konfliktech a hledání sebe sama v české realitě.