Jsem Marie, je mi 78 let, a když jsem svůj dům přepsala na vnuka Tomáše, moje dcera Jana se mnou přestala mluvit. Čtyři měsíce ticha mě nutí přemýšlet, jestli jsem udělala správnou věc, nebo jestli jsem naši rodinu nenávratně zničila. Každý den se ptám sama sebe, jestli láska k vnukovi stála za ztrátu vlastní dcery.
Jmenuji se Markéta a vyprávím o dni, kdy jsem musela volit mezi vysněným bytem a vlastní rodinou. Všechno začalo šokujícím odhalením na oslavě narozenin mé tchyně a skončilo bojem o důstojnost a budoucnost mé dcery. Je to příběh o síle, zklamání a o tom, jak jsem se naučila vážit si sama sebe.
Jsem Petr, čtyřicetiletý ovdovělý otec čtyř dětí. Jednoho večera jsem musel učinit rozhodnutí, které mi obrátilo život naruby a postavilo mě před soud. Teď se ptám sám sebe, kde je hranice mezi lidskou chybou a skutečným selháním.
Jsem Jana a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života. Táta nechce prodat dům, bratr s ním odmítá žít a já mám opustit svůj byt, abych zachránila rodinný klid. Každý den mě dusí pocit viny a bezmoci, protože ať udělám cokoliv, někdo zůstane nešťastný.
Jmenuji se Božena a celý život jsem se snažila držet naši rodinu pohromadě. Když můj syn Michal opustil svou ženu kvůli jiné, v návalu emocí jsem přepsala svůj byt na vnučku Aničku. Teď ale po nocích přemýšlím, jestli jsem tím naši rodinu neroztrhla ještě víc.
Všechno začalo jedním nešťastným obědem v kavárně, kde jsme s Petrem oznámili našim rodičům, že se chceme vzít. Naše mámy se okamžitě spřátelily a začaly plánovat svatbu za nás, což vedlo k sérii konfliktů, hádek a slz. Nakonec jsem musela najít odvahu postavit se vlastní rodině a rozhodnout se, co je pro mě opravdu důležité.
