Jsem učitelka v mateřské škole v malém českém městě. Příběh malé Lucie, která prožívala tichý boj ve vlastní rodině, mi navždy změnil pohled na děti a jejich svět. Tento příběh je o snaze pomoci, když se zdá, že všechno je proti vám.
První den na nové škole jsem se cítil ztracený a sám. Pak jsem zahlédl Terezu, jak pláče na lavičce, a něco ve mně mě donutilo k ní přijít. Ten okamžik změnil nejen nás dva, ale i celou naši školu.
Jmenuji se Nora a pracuji jako servírka v malé kavárně v centru Brna. Jednoho deštivého odpoledne jsem obsluhovala staršího pána, který mi po obyčejné objednávce nechal neuvěřitelně štědré spropitné. Tento zážitek mi převrátil život naruby a donutil mě přemýšlet o hodnotě laskavosti a lidské solidarity.
Můj život se rozpadl v okamžiku, kdy jsem slyšela, jak se rodiče hádají o rozvodu. V zoufalství jsem hledala odpovědi a útěchu v modlitbě, i když jsem dlouho nevěřila, že by mi Bůh mohl pomoci. Nakonec jsem díky víře našla sílu odpustit a znovu věřit v lepší zítřky.
Ležím na posteli v malém bytě, děti spí a já přemýšlím, jestli má ještě cenu bojovat. Zradil mě muž, přišla jsem o práci a dluhy se kupí. Ale i když už nevidím světlo na konci tunelu, něco mě nutí vstát a zkusit to znovu.