Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na ten osudný večer na ostravských slavnostech, kdy mi život převrátila kulka v hlavě. Čtyři dny jsem žil v nevědomosti, dokud mi tělo nezačalo vypovídat službu a já se ocitl tváří v tvář šokující pravdě. Teď, když se snažím dát svůj život znovu dohromady, přemýšlím, co všechno může člověk přežít a jak málo někdy stačí k tomu, aby se všechno změnilo.
Ležela jsem na studeném betonu autobusového nádraží Florenc, když mi začaly kontrakce. Všechno, co jsem měla, byla stará deka a batoh s několika drobnostmi, ale v tu chvíli jsem bojovala nejen o svůj život, ale i o život dítěte, které se mělo narodit do světa, kde pro nás nebylo místo. Když jsem už neměla sílu křičet, z temnoty se vynořila skupina motorkářů – a můj osud se navždy změnil.
Jmenuji se Petra a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítla pomoci s hlídáním, i když jsem zoufale potřebovala pracovat, abych nás uživila. Příběh o bolesti, nepochopení a hledání síly tam, kde už žádná nezbývá.
