Jmenuji se Lucie a můj život se obrátil naruby, když se moje dcera Klára rozhodla odejít z domova. Stála jsem při ní, i když jsem tím rozbila naši rodinu. Dnes se ptám, jestli mateřská láska opravdu stačí na to, aby zacelila hluboké rány, které jsme si navzájem způsobili.
Můj život se obrátil naruby, když moje nejlepší kamarádka Jana po třiceti letech opustila svého manžela. Její boj s osamělostí, nepochopením rodiny a novým životem v hlučné Praze mě donutil přemýšlet o vlastních strachách a vztazích. Tento příběh je o odvaze začít znovu, i když si všichni myslí, že už je pozdě.
Jmenuji se Ivana a roky jsem nesla tíhu celé rodiny na svých bedrech, zatímco můj manžel Petr si myslel, že stačí být jen fyzicky přítomen. Jednoho dne mě na Václavském náměstí veřejně oslovil pouliční hudebník a přiměl Petra, aby převzal část odpovědnosti. Tento okamžik spustil lavinu změn v našem domě i v mém nitru.
Jmenuji se Mariana a třicet pět let jsem žila jako Martin, abych mohla vychovat svou dceru Lídu v paneláku na pražském sídlišti. Každý den jsem bojovala se strachem, že mě někdo odhalí, a s bolestí, že nemohu být sama sebou. Dnes, když už je Lída dospělá, přemýšlím, jestli jsem jí dala víc, nebo jí vlastně něco vzala.
Jmenuji se Lucie Novotná a vyprávím příběh o tom, jak jsem kvůli domácímu násilí ztratila svou nejlepší kamarádku Hanku. Po letech mlčení a bolesti jsem ji znovu našla a pomohla jí najít sílu postavit se na vlastní nohy. Skrze každodenní scény z pražských tramvají, tržišť a malých bytů jsem se musela vyrovnat se svými strachy, vinou a otázkou: Je možné zachránit někoho, kdo o to nestojí?
Jednoho deštivého večera jsem jako strážník Městské policie Praha zachránil jezevce, který uvízl v plotě mezi paneláky. Tato událost mi převrátila život naruby, protože jsem se stal hrdinou, ale zároveň jsem musel čelit závisti kolegů i nečekaným rodinným konfliktům. Příběh o odvaze, lidskosti a ceně slávy v české realitě.
Jednoho večera u rodinné večeře mi můj syn položil otázku, která mi rozervala srdce a odhalila hluboké trhliny v našem rodinném životě. Vzpomínám si na ten okamžik, kdy jsem ztratila trpělivost, a na to, jak moje reakce překvapila nejen mě samotnou, ale i všechny kolem stolu. Tento příběh je o hledání vlastní hodnoty, o bolesti mateřství a o tom, jak těžké je někdy najít své místo mezi vlastní rodinou a tchyní.
Jmenuji se Ondřej a nikdy jsem si nemyslel, že mě obyčejný den v pražské tramvaji donutí přehodnotit celý můj život. Příběh o tom, jak jsem obětoval roky pro vztah, který mi nikdy nevrátil to, co jsem do něj vložil, a jaké to je, když si uvědomíte, že čas je to nejcennější, co máte. Moje cesta za pochopením vlastní hodnoty byla bolestivá, ale nakonec osvobozující.
Jmenuji se Markéta a myslela jsem, že nový byt v pražských Vršovicích mi přinese klid. Místo toho jsem se ocitla v pasti manipulací a neustálých požadavků své sousedky Aleny, která si z mé ochoty udělala samozřejmost. Musela jsem najít sílu postavit se jí i svým vlastním pochybnostem.
Byla jsem přesvědčená, že jsme s Markétou a Petrem našli opravdové přátele, skoro rodinu. Všechno se ale změnilo, když jsme zjistili, že za našimi zády probíhá něco, co jsme si nikdy nedokázali představit. Teď přemýšlím, jestli jsme byli příliš důvěřiví, nebo jestli je chyba v lidech kolem nás.
Jednoho deštivého večera jsem na tramvajové zastávce potkala muže, kterého jsem kdysi milovala. Jeho přítomnost ve mně vyvolala vzpomínky na bolestné rozchody, rodinné hádky a vlastní nejistoty. Tento příběh je o tom, jak těžké je odpustit sobě i druhým a najít sílu jít dál.
Jednoho deštivého večera mi zavolala teta Alena a oznámila, že jsme s bratrem zdědili starou vilu v Praze. Zpočátku to znělo jako splněný sen, ale brzy se ukázalo, že dědictví může být i prokletím. Vzpomínám na hádky, slzy a rozhodnutí, která navždy změnila naši rodinu.
