Po přestěhování z Prahy do Brna jsme s manželem doufali v nový začátek a klid. Místo toho se náš byt stal neustálým útočištěm pro příbuzné, kteří si z našeho domova udělali hotel. Teprve když jsem se naučila říkat ‚ne‘, pochopila jsem, jak těžké je nastavit hranice těm, které máme nejraději.
Jmenuji se Marie a je mi 68 let. Po smrti manžela jsem zůstala sama v malém bytě na pražském sídlišti a když jsem poprosila své děti, zda bych mohla bydlet s nimi, odmítly mě. Každý den bojuji s pocitem samoty a přemýšlím, co ještě mohu udělat, abych nebyla jen stínem ve vlastním životě.
Po smrti mého manžela jsem žila v tichu a samotě, která mě dusila. Vše se změnilo, když mi jednoho večera zavolal starý známý, a já musela čelit svému strachu z nové lásky. Toto je příběh o ztrátě, touze a odvaze začít znovu.
Ten den v kavárně změnil všechno, co jsem si myslela o sobě i o své nejlepší kamarádce. Zatímco jsme seděly u našeho oblíbeného stolku, dozvěděla jsem se pravdu, která mi obrátila život naruby. Musela jsem se rozhodnout, jestli odpustit, nebo odejít.
Utíkám z malého města do Prahy, hledám lásku a štěstí, ale místo toho nacházím bolest a samotu. Bojuji s toxickým vztahem, vlastními démony a stíny minulosti, které mě pronásledují. Nakonec stojím před zrcadlem a ptám se sama sebe: Kdo vlastně jsem?
Jednoho rána jsem zjistila, že můj manžel mě podvedl s mou vlastní sestrou a společně zmizeli s našimi celoživotními úsporami. V té chvíli se mi zhroutil celý svět a já musela najít sílu nejen přežít, ale i pochopit, jestli dokážu někdy odpustit. Toto je můj příběh o bolesti, hledání sebe sama a o tom, jak těžké je znovu věřit.
Jsem obyčejný muž, řidič autobusu z Prahy, a jedno ledové ráno jsem skočil z mostu, abych zachránil dítě z Vltavy. Ten okamžik navždy změnil můj život i vztahy v rodině, kde se odvaha střetla se strachem a nepochopením. Teď se ptám: co nás nutí riskovat všechno pro cizího člověka?
Jmenuji se Ivana a žiju v Praze. Můj život se obrátil vzhůru nohama ve chvíli, kdy mi sousedé prozradili, že mě můj manžel Petr podvádí. Toto je příběh o zradě, bolesti, ale i o síle, kterou jsem v sobě objevila, když jsem zůstala sama.
Jmenuji se Lucie a můj život se obrátil naruby, když se moje dcera Klára rozhodla odejít z domova. Stála jsem při ní, i když jsem tím rozbila naši rodinu. Dnes se ptám, jestli mateřská láska opravdu stačí na to, aby zacelila hluboké rány, které jsme si navzájem způsobili.
Můj život se obrátil naruby, když moje nejlepší kamarádka Jana po třiceti letech opustila svého manžela. Její boj s osamělostí, nepochopením rodiny a novým životem v hlučné Praze mě donutil přemýšlet o vlastních strachách a vztazích. Tento příběh je o odvaze začít znovu, i když si všichni myslí, že už je pozdě.
Jmenuji se Ivana a roky jsem nesla tíhu celé rodiny na svých bedrech, zatímco můj manžel Petr si myslel, že stačí být jen fyzicky přítomen. Jednoho dne mě na Václavském náměstí veřejně oslovil pouliční hudebník a přiměl Petra, aby převzal část odpovědnosti. Tento okamžik spustil lavinu změn v našem domě i v mém nitru.
Jmenuji se Mariana a třicet pět let jsem žila jako Martin, abych mohla vychovat svou dceru Lídu v paneláku na pražském sídlišti. Každý den jsem bojovala se strachem, že mě někdo odhalí, a s bolestí, že nemohu být sama sebou. Dnes, když už je Lída dospělá, přemýšlím, jestli jsem jí dala víc, nebo jí vlastně něco vzala.
