Jmenuji se Zdena, je mi sedmdesát tři let a žiji sama v paneláku na pražském Jižním Městě. Po smrti manžela a odchodu dětí do zahraničí jsem našla smysl v pomoci dětem, které nemají stejné možnosti jako ostatní. Můj příběh je o tom, jak jeden starý tablet a odvaha říct si o pomoc dokážou změnit životy nejen dětem, ale i celé komunitě.
Jmenuji se Tereza a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musela spolknout svou hrdost a požádat našeho bohatého souseda, pana Novotného, o pomoc pro svou nemocnou maminku a mladšího bratra. To, co následovalo, mi navždy změnilo pohled na lidi kolem sebe i na vlastní rodinu. Tento příběh je o tom, jak tenká je hranice mezi zoufalstvím a nadějí a jak nás někdy překvapí ti, od kterých bychom to nejméně čekali.
Nikdy bych nevěřila, že budu jednou prosit o pomoc své rodiče, ale po narození naší dcery jsem byla na dně sil. Když mi máma navrhla, že se s tátou na rok přestěhují k nám, abychom to zvládli, netušila jsem, jak moc to změní náš život. Byl to rok plný slz, hádek, smíchu i nečekaného sblížení.
Jmenuji se Tomáš a právě jsem zjistil, že lednice je zase prázdná, protože moje mladší sestra Jana se svými dětmi přišla na návštěvu a všechno snědli. Vztek a bezmoc mě nutí přemýšlet, proč vždycky musím být ten, kdo všechno zachraňuje, zatímco Jana nikdy nenese odpovědnost. Příběh o rodinných konfliktech, vyčerpání a hledání hranic mezi pomocí a vlastním životem.
Když se do bytu vedle nastěhovali Tomáš a Lucie, nikdy by mě nenapadlo, že se z nás stanou víc než jen sousedé. Společně jsme čelili životním zkouškám, hádkám i radostem, až jsme si byli blíž než vlastní rodina. Tento příběh je o tom, jak opravdové přátelství může vyrůst tam, kde ho nejméně čekáte.
Jmenuji se Halina a celý život jsem věřila, že rodina je nade vše. Vždy jsem byla ta, která pomáhá, ale když jsem sama potřebovala oporu, zůstala jsem sama. Tento příběh je o bolesti, zklamání a otázce, zda rodinné pouto opravdu něco znamená.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, že pár slov od mé snachy dokáže tak hluboce zasáhnout mé srdce. Když mě Petra požádala, abych k nim chodila méně často, cítila jsem se odmítnutá a zbytečná. Ale jednoho dne mi zavolala s prosbou o pomoc a naše vztahy se obrátily naruby.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že právě moje tchyně mi jednou zachrání život – a zároveň rozbije mou rodinu. Tři roky jsem žila s Petrem v klidném manželství, dokud jsem se neocitla v situaci, kdy jsem musela přijmout tajnou pomoc od jeho matky, paní Jany. To, co mělo být záchranou, se však stalo začátkem konce a já dnes stojím před otázkou, zda jsem udělala správně.