Jsem Petr a po rozvodu svých rodičů jsem vzal maminku k nám domů, protože byla na dně. Moje žena Jana to dlouho snášela, ale teď mi řekla, že už to není náš domov. Stojím mezi dvěma ženami, které miluji, a nevím, jak dál.
Ten den, kdy jsem odvedla maminku do domova důchodců, se mi vryl do paměti jako jizva. V hlavě mi zní její tiché výčitky, pohled plný bolesti a otázky, které jsme si nikdy neřekly. Každý večer přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc a jestli mi někdy odpustí.
Sedím v kuchyni a dívám se na prázdné židle, kde kdysi sedávali moji synové. Cítím se opuštěná a zrazená, když mě vlastní děti ignorují, a přemýšlím, jestli je správné je vydírat, abych si zajistila péči ve stáří. Hledám odpověď na otázku, kde končí rodičovská láska a začíná zoufalství.