Sedm let jsem žila jen pro svou dceru Kláru, která po nehodě skončila na vozíku. Myslela jsem, že ji chráním před světem, ale pravda byla mnohem temnější, než jsem si kdy dokázala představit. Jediná věta lékaře mi obrátila život naruby a odhalila tajemství, které mě dodnes straší.
Souhlasila jsem, že se na pár dní postarám o svého vnuka Kubíka, když moje dcera Jana zoufale potřebovala pomoc. Netušila jsem, že tyto dny se protáhnou na týdny a že se můj život obrátí naruby. Musela jsem čelit nejen únavě a chaosu, ale i starým rodinným křivdám a otázce, kde je hranice mezi pomocí a obětováním sebe sama.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu žádat svého manžela, aby mi platil za péči o naši dceru. Vždycky jsem věřila, že rodina je tým, ale když jsem zůstala na mateřské a všechno bylo jen na mně, začala jsem cítit křivdu a vyčerpání. Můj příběh je o tom, jak jsme se s manželem Petrem dostali na pokraj rozvodu kvůli nevyřčeným očekáváním a nepochopení hodnoty domácí práce.
Jednoho deštivého večera mi zazvonil telefon a já se dozvěděla, že moje dcera Lenka je v nemocnici. Zůstala jsem sama s jejím malým synem Matýskem a musela jsem najít sílu, jak zvládnout strach, bezmoc i každodenní starosti. Víra a modlitba mi pomohly překonat nejtemnější chvíle a najít v sobě odvahu být oporou pro svého vnuka.