Celý život jsem byl sám, nikdy jsem se neoženil a neměl děti. Teprve nedávno, když mi bylo skoro šedesát, jsem potkal Janu, která mi obrátila svět vzhůru nohama. Teď stojím před rozhodnutím, které jsem celý život odkládal, a nevím, jestli mám odvahu začít znovu.
Jednoho deštivého večera jsem sbalila věci svého syna a postavila je za dveře. Zůstala jsem v bytě se svou snachou, protože jsem už dál nemohla snášet jeho chování. Dnes nelituji, jen mě bolí, že jsem nenašla sílu dřív – a že mě teď nikdo nechápe.
Jmenuji se Jana a žiji v malém bytě na pražském Žižkově. Můj dospělý syn Tomáš se už několik let nedokáže postavit na vlastní nohy a já s manželem Václavem se snažíme najít rovnováhu mezi pomocí a tím, že mu vlastně škodíme. Příběh je o tom, jak těžké je rozpoznat hranici mezi rodičovskou láskou a umožňováním závislosti, a jaké to má následky pro celou naši rodinu.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na ten večer, kdy se moje touha po rodině střetla s tvrdou realitou očekávání mé tchyně. Vše začalo na slavnostní hostině v restauraci, kde pracuji, a skončilo slzami, hádkami a otázkami, které mě pronásledují dodnes. Příběh o tom, jak těžké je najít odvahu stát si za svým snem, když vás vlastní rodina odmítá pochopit.
Bydlím s rodinou v domě, který nám darovala teta, ale s podmínkami, které začaly naši rodinu rozdělovat. Každý den cítím, jak se napětí stupňuje a jak se z domova stává bitevní pole. Teď stojím před rozhodnutím, které může všechno změnit.
Po návratu z nemocnice mi děti oznámily, že už nemůžu žít sama. Celý život jsem jim obětovala, vychovávala je po smrti manžela sama a nikdy jsem si nestěžovala. Teď ale stojím před otázkou, jestli jsem byla dobrou matkou, když mě teď chtějí odsunout stranou.
Jsem Marie, matka dvou dospělých dětí, která se po smrti manžela ocitla sama na vše. Po letech obětování rodině jsem zjistila, že pro své děti jsem spíš přítěží než oporou. Zoufalství mě donutilo postavit je před ultimátum, které změnilo náš život.