Jsem Jana a každý den bojuji o důstojnost a klid v naší rodině. Moje matka nikdy neuznala mého muže Petra, který se snaží ze všech sil, zatímco já pečuji o našeho autistického syna Michala. Je to příběh o bolesti, nepochopení a odvaze postavit se vlastní rodině.
Jednoho deštivého večera jsem při uspávání syna Filípka zaslechla v dětské chůvičce cizí hlas. To, co jsem následně objevila, otřáslo základy mé důvěry v bezpečí našeho domova. Příběh o strachu, rodinných konfliktech a hledání pravdy v obyčejném českém paneláku.
Jednoho večera u rodinné večeře mi můj syn položil otázku, která mi rozervala srdce a odhalila hluboké trhliny v našem rodinném životě. Vzpomínám si na ten okamžik, kdy jsem ztratila trpělivost, a na to, jak moje reakce překvapila nejen mě samotnou, ale i všechny kolem stolu. Tento příběh je o hledání vlastní hodnoty, o bolesti mateřství a o tom, jak těžké je někdy najít své místo mezi vlastní rodinou a tchyní.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jednoho dne budu mít šest dětí. Po smrti našeho souseda Petra jsem se rozhodla přijmout jeho dvě děti do naší rodiny. Byl to krok plný bolesti, strachu i lásky, který změnil život nejen mně, ale i celé naší ulici.
Jsem Jana, matka osmiletého Filipa. Po letech manželovy nevěry mě požádal o poslední setkání se synem. V tomto příběhu popisuji své vnitřní boje, strachy i naděje, které mě provázely v den, kdy se minulost znovu otevřela.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se mi život převrátí vzhůru nohama během jediného odpoledne. Můj syn Tomáš mi oznámil, že jeho přítelkyně je těhotná – v osmnácti letech. Najednou jsem musela čelit nejen svým vlastním obavám, ale i rozpolcené rodině a maloměstským předsudkům.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, jaké peklo může rozpoutat jedno jméno. Když jsem své dceři dala jméno Dobromila, stala jsem se terčem posměchu a nenávisti na internetu i v rodině. Přesto jsem se rozhodla stát si za svým a bojovat za právo na naši jedinečnost.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s tím, jak rozdílně vnímám své dvě děti – dceru Kláru a syna Tomáše. Zatímco k Tomášovi cítím bezpodmínečnou lásku, s Klárou mě pojí spíš napětí, výčitky a neustálý pocit selhání. Dnes vám chci otevřeně vyprávět svůj příběh, protože už dál nemůžu předstírat, že je všechno v pořádku.
Jednoho deštivého rána jsem na svém prahu našla opuštěné miminko. Rozhodla jsem se ho vychovat jako vlastního, i když to znamenalo bojovat s předsudky, rodinnými konflikty a vlastními pochybnostmi. Dnes, po čtyřiceti letech, se ohlížím zpět a přemýšlím, co všechno nás s mým synem spojilo a co nám život vzal i dal.
Nikdy bych nevěřila, že budu jednou prosit o pomoc své rodiče, ale po narození naší dcery jsem byla na dně sil. Když mi máma navrhla, že se s tátou na rok přestěhují k nám, abychom to zvládli, netušila jsem, jak moc to změní náš život. Byl to rok plný slz, hádek, smíchu i nečekaného sblížení.
Jmenuji se Lucie Novotná a můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem se rozhodla stát matkou navzdory všem překážkám. Investovala jsem všechny své úspory, abych si splnila sen o druhém dítěti, a musela jsem čelit nejen finančním problémům, ale i nepochopení rodiny a společnosti. Tento příběh je o odvaze, bolesti i naději, která mě provázela na cestě za mateřstvím.
Jmenuji se Hana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi vlastní bratr řekl, že nemám na to být matkou. Můj příběh je o boji s pochybnostmi, rodinnými předsudky a o tom, jak těžké je najít sílu stát si za svým rozhodnutím. Všechno se změnilo během jedné dramatické noci na porodním sále v Motole.
