Jsem máma pětiletého Matěje a už několik měsíců mě trápí, jestli jsem mu neublížila tím, jak jsem ho pojmenovala. Všude kolem slyším stejné jméno a začínám mít pocit, že můj syn je jen jedním z davu. Píšu svůj příběh, protože doufám, že nejsem jediná, kdo se někdy ptal, jestli jméno může ovlivnit celý život.
Jmenuji se Klára a celý můj svět se změnil, když se moje nejlepší kamarádka Jana stala matkou. Najednou jsem měla pocit, že jsem pro ni jen stínem minulosti, zatímco ona se ztrácela v novém světě plném plenek a dětského pláče. Příběh o tom, jak mateřství může prověřit i ta nejpevnější přátelství a jak těžké je najít cestu zpět k sobě.
Můj život se zhroutil v jediném okamžiku, když mi manžel oznámil, že odchází za jinou ženou. Zůstala jsem sama se synem, bojovala s každodenními starostmi a hledala sílu začít znovu. Dnes už vím, že i ta největší bolest nás může naučit něco o sobě i o lásce.
Jsem Jana a můj syn Michal byl vždycky mým nejlepším přítelem. Ale od chvíle, kdy si našel novou partnerku, se mezi nás vkradlo ticho, které mě bolí víc než cokoliv jiného. Příběh o mateřské lásce, ztrátě a hledání odpovědí na otázku, kdy je čas pustit své dítě do světa.
Po návratu z porodnice mě doma nečekala radost, ale zmatek a samota. Můj manžel Petr byl neustále v práci a já musela čelit mateřství bez jeho podpory. V tomto příběhu popisuji, jak jsem bojovala s prvními dny mateřství, jak se naše rodina změnila a co všechno jsem musela překonat.
Jsem Jana, manželka a matka dvou dětí. Poslední dobou mám pocit, že se ode mě očekává, že se rozdám do posledního kousku – ať už jde o čas, energii nebo věci, které jsou jen moje. Tahle zpověď je o tom, jak těžké je najít odvahu postavit se za sebe i před vlastní rodinou.
Ten večer začal jako každý jiný, ale skončil zhroucením mého světa. Po třiceti letech manželství mě Petr opustil kvůli mladší ženě, a když jsem hledala útěchu u svých synů, jejich slova mě dorazila. Je to příběh o zradě, rodinných konfliktech a o tom, zda lze ještě věřit těm nejbližším.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, jak těžké může být požádat o pomoc vlastní rodiče. Stačilo jedno zoufalé volání mámě kvůli únavě z mateřství a najednou se mi celý svět obrátil vzhůru nohama – rodiče se rozhodli nastěhovat k nám do dvoupokojového bytu na celý rok. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit naše rodinné vztahy.
Jsem Jana a právě sedím v kuchyni, kde se odehrává rozhovor, který mi trhá srdce. Moje dcera Lucie čeká druhé dítě a její manžel Tomáš chce nový dům napsat na svou matku. Bojím se, že přijdu o dceru, a zároveň nevím, jak jí říct pravdu, aniž bych zničila naši rodinu.
Jmenuji se Ivana a když bylo mé dceři Kláře dvanáct, musela jsem odejít pracovat do Německa, abychom přežily. Teď je Kláře dvaatřicet a stále mi nemůže odpustit, že jsem ji tehdy nechala samotnou s babičkou. Tento příběh je o vině, lásce a o tom, jak těžké je někdy najít cestu zpět k sobě.
Jsem Jana a vždy jsem věřila, že rodina je místo, kde najdu oporu. Po narození syna jsem musela změnit svůj život a spoléhat na manžela, ale když jsem si našla práci na půl úvazku, všechno se obrátilo naruby. Můj muž po mně začal chtít peníze na nájem i pleny a já poprvé pocítila, jaké to je být v rodině sama.
Jmenuji se Lucie a jednoho deštivého večera jsem popadla dceru Aničku a odešla od muže, který mě přestal vnímat jako člověka. Všechno ve mně se lámalo mezi touhou po rodině a potřebou zachránit samu sebe i své dítě. Dnes se ptám, jestli jsem měla právo odejít, nebo jestli jsem měla ještě bojovat.
