Stála jsem před výlohou pekařství, srdce mi bušilo až v krku. Věděla jsem, že to, co udělám, není správné, ale děda už tři dny nejedl. Když mě paní pekařová vyhodila a já stála v dešti s kusem starého chleba, netušila jsem, že mě sleduje někdo, kdo mi navždy změní život.
Jmenuji se Anna a vyprávím vám o noci, kdy můj tříletý syn Ivan zachránil náš život. Roky jsem snášela domácí násilí od svého manžela, až jednoho večera vše vyvrcholilo a Ivan projevil odvahu, jakou bych nečekala ani od dospělého. Tento příběh je o strachu, naději a síle, kterou v sobě objevíme, když už si myslíme, že jsme na úplném dně.
Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy můj syn Matýsek, tehdy tříletý, otevřel dveře policii. Jeho malá ručka byla naší záchranou z let plných násilí a strachu. Dnes sdílím svůj příběh, abych dodala odvahu všem, kteří mlčí za zavřenými dveřmi.
Nikdy nezapomenu na ten večer, kdy můj malý syn Matýsek otevřel dveře policistům. Byla jsem uvězněná ve vlastním domě, v pasti strachu a beznaděje, a právě odvaha mého dítěte nám zachránila život. Dnes vám vyprávím svůj příběh o domácím násilí, zoufalství a naději.
Jmenuji se Honzík a v sedmi letech mi lékaři oznámili, že mám leukémii. Prošel jsem bolestí, strachem i beznadějí, ale nakonec jsem našel sílu v hudbě a rodině. Na našem rodinném setkání jsem zazpíval píseň, která spojila všechny dohromady a ukázala, že i v nejtěžších chvílích může vzniknout něco krásného.
