Jmenuji se Veronika a v třiceti letech jsem se rozhodla přestat holit své tělo. Tato volba vyvolala vlnu nepochopení, posměchu i podpory v mém okolí, ale hlavně mě naučila přijímat samu sebe takovou, jaká jsem. Můj příběh je o odvaze čelit předsudkům a o tom, jak těžké je v Česku být jiná.
Jmenuji se Martin a nikdy jsem nechtěl být otcem. Když mi do života vstoupil malý Tomáš, syn mé přítelkyně, musel jsem se rozhodnout, jestli přijmu roli, kterou jsem si nikdy nevybral. Tahle volba mě roztrhala na kusy a donutila mě přehodnotit všechno, čemu jsem věřil.
Jmenuji se Eva a celý život jsem sledovala, jak moje matka Hana žije na úkor druhých. Když její dluhy začaly ohrožovat i mě, musela jsem se rozhodnout, jestli budu dál platit za její chyby, nebo se konečně postavím sama za sebe. Tento příběh je o tom, jak těžké je vymanit se z rodinných pout a najít vlastní cestu.
Jsem Jana, matka dvou dětí, která po rozvodu musela začít znovu. V boji o přežití jsem dělala rozhodnutí, která měla chránit mou rodinu, ale nakonec nás rozdělila. Dnes se ptám, jestli jsem opravdu udělala to nejlepší pro své děti, nebo jestli jsem je ztratila kvůli vlastním chybám.
Jmenuji se Eliška a celý život jsem žila v pasti rodinných povinností. Moje matka i sestra se spoléhaly na mě, že je uživím, i když jsem toužila po vlastním životě a štěstí. Když jsem potkala Tomáše, začala jsem si klást otázku, jestli mám právo být konečně šťastná, nebo jestli musím navždy zůstat v roli obětního beránka.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jedno ráno najdu svou dceru Markétu plakat u mého okna. Je jí 38, je svobodná a právě mi přiznala, že touží po dítěti, i když nemá partnera. Tato chvíle nás obě postavila před otázky, na které jsme nebyly připravené, a otevřela staré rodinné rány i nové možnosti.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu žádat svého manžela, aby mi platil za péči o naši dceru. Vždycky jsem věřila, že rodina je tým, ale když jsem zůstala na mateřské a všechno bylo jen na mně, začala jsem cítit křivdu a vyčerpání. Můj příběh je o tom, jak jsme se s manželem Petrem dostali na pokraj rozvodu kvůli nevyřčeným očekáváním a nepochopení hodnoty domácí práce.
Jsem Marie, matka dvou dospělých dětí, která se náhle ocitla před hrozbou ztráty domova a svobody. Moje děti mě chtějí umístit do domova důchodců, přestože se cítím plná života a touhy po nezávislosti. Tento příběh je o boji za vlastní důstojnost, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít pochopení mezi generacemi.
Celý život jsem dřela, abych své dceři Aničce mohla dát domov, který jsem jí slíbila už v jejích pěti letech. Po letech práce a odříkání jsem jí předala klíče od bytu, který jsem vlastnoručně zrekonstruovala, jenže teď její manžel Petr chce byt prodat. Bojím se, že ztratím nejen střechu nad hlavou pro svou dceru, ale i její důvěru a lásku.
Jmenuji se Jana a žiji v malém bytě na pražském Žižkově. Můj dospělý syn Tomáš se už několik let nedokáže postavit na vlastní nohy a já s manželem Václavem se snažíme najít rovnováhu mezi pomocí a tím, že mu vlastně škodíme. Příběh je o tom, jak těžké je rozpoznat hranici mezi rodičovskou láskou a umožňováním závislosti, a jaké to má následky pro celou naši rodinu.
Jmenuji se Jana a právě jsem zaslechla rozhovor své dcery a zetě, který mi změnil život. Celý život jsem se snažila být pro rodinu oporou, ale teď stojím před otázkou, zda pro ně už nejsem jen přítěží. Příběh o zradě, naději a hledání vlastního místa v rodině i ve světě.
Jednoho deštivého večera jsem otevřela dveře a vpustila do svého bytu nejen dva promoklé cizince, ale i vlastní strachy a pochybnosti. Když jsem se rozhodla pozvat biologické rodiče své adoptované dcery, kteří žili na ulici, do našeho domova, netušila jsem, jak moc to otřese naším životem. Teď stojím před otázkou, zda lze skutečně odpustit a začít znovu, když minulost nikdy nespí.
