Vždy jsem cítila, že moji rodiče, Jana a Karel, nám nemohou nabídnout tolik jako rodiče mého manžela Tomáše. Když došlo k nedorozumění ohledně pomoci s naším novým bytem, napětí mezi námi vyvrcholilo. Nakonec jsme však všichni pochopili, že opravdová podpora má mnoho podob a že láska se nepočítá v korunách.
Jsem rozvedená matka malé dcery a zároveň jediná, kdo se stará o svého osmdesátiletého otčíma Karla, který žije sám v rozpadajícím se domě na vesnici. Nedávno jsem mu navrhla, aby šel do domova důchodců, což ho zlomilo a mě postavilo před neřešitelnou volbu. Příběh o vině, lásce a nemožnosti být všude najednou.
Minulý týden jsem musela přijmout svou maminku do našeho bytu, protože její vlastní domov už nebyl jejím. S Haroldem, mým nevlastním otcem, jsme vždycky drželi při sobě, ale teď se mezi námi začínají objevovat trhliny. Péče o něj je čím dál těžší a s příchodem maminky se všechno změnilo.
Celý život jsem toužila po dětech a když se mi po letech snažení narodila dvojčata, byla jsem nejšťastnější na světě. Dnes, když jsem stará a osamělá, mě moje vlastní děti chtějí odsunout do domova důchodců a prodat dům, ve kterém jsem celý život žila. Přemýšlím, kde se stala chyba a proč je rodina někdy tím největším zdrojem bolesti.
