Jednoho deštivého odpoledne jsem držela v ruce další účet z nemocnice a v hlavě mi zněla slova, která mi tchýně řekla před lety, když jsme nutně potřebovali pomoct. Tehdy nás odmítla – a teď, když je nemocná, jsme to právě my, kdo platí její léčbu. Je to spravedlivé? Co vlastně znamená rodinná povinnost a kde je hranice soucitu?