Jmenuji se Jana a žiju se svým synem v pražském paneláku. Vztah se sousedkou Lenkou, která mě začala využívat jako chůvu pro svou dceru, mě přivedl na pokraj sil. Toto je příběh o tom, jak jsem se naučila říkat ne, i když mě tížily výčitky, strach ze samoty a touha po uznání.
Všechno se změnilo během jedné večeře, kdy mi můj manžel Petr oznámil, že miluje jinou. Místo slz jsem odešla a začala hledat sama sebe, ale cesta k novému začátku mě zavedla do ještě větší temnoty. Teď stojím na rozcestí a ptám se sama sebe, jestli je možné znovu najít světlo, když už jednou zhaslo.
Moje vyprávění začíná v okamžiku, kdy mi dcera Aneta, se slzami v očích, předává prosbu mého bývalého manžela Marka, abych ho naposledy navštívila. Roky jsem žila s pocitem zrady a bolestí, kterou způsobil, a teď stojím před rozhodnutím, zda dokážu odpustit. V srdci cítím rozpor mezi minulostí a možností nového začátku.
Jmenuji se Klára a celý život jsem pečovala o svou babičku, dokud mě jednoho dne nečekaně obvinili z něčeho, co jsem nikdy neudělala. Babička, která mi byla nejbližší, mi najednou přestala věřit a rodina mě odvrhla. V příběhu plném slz, hádek a odhalených tajemství jsem musela najít sílu postavit se pravdě a rozhodnout se, komu vlastně věřit.
V čekárně u kardiologa mě oslovil neznámý muž, který si mě pamatoval z letního tábora v Krkonoších podle malé jizvy nad obočím. To setkání otevřelo staré rány a připomnělo mi dávné události, které jsem se snažila zapomenout. Musela jsem se postavit nejen minulosti, ale i pravdě o své rodině a sobě samé.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem stála v obýváku a snažila se přesvědčit svého manžela Gabriela, aby pozval své rodiče na naši svatbu. Jeho odmítnutí mě bolelo, protože jsem věděla, jak důležité je rodinu držet pohromadě. Teď, když je všechno za námi, si kladu otázku, jestli jsme opravdu udělali správné rozhodnutí.
Jmenuji se Marta a vyprávím o tom, jak vztah mého manžela Pavla s jeho mladší sestrou Lucií začal ničit naše manželství a podkopávat mou sebedůvěru. Je to příběh o boji za vlastní hranice, o bolesti, když vás někdo v rodině nenechá dýchat, a o tom, jak těžké je milovat, když se cítíte odstrčení. Otevřeně sdílím své pochyby, zoufalství i odvahu postavit se za sebe.
Jmenuji se Lucie a musela jsem udělat nejtěžší rozhodnutí v životě – přerušit kontakt s vlastní mámou, která se postavila na stranu mého bývalého muže a obvinila mě ze všeho zlého. Tento příběh je o rodinné zradě, bolestivých rozhovorech, hledání odvahy a o tom, jak jsem se naučila žít pro sebe. Možná nejsem jediná, kdo v české rodině zažil podobnou bolest.
Jsem Jana a celý život jsem se snažila být pilířem své rodiny. Přesto jsem se jednoho dne ocitla na okraji, neviditelná pro svého manžela i děti, a začala jsem hledat odpověď na otázku, zda je možné být přehlížená ve vlastním domově. Toto je má zpověď o bolesti, naději a touze znovu najít samu sebe.
Jsem starší sestra, která vždy držela rodinu pohromadě. Když mi jednoho večera zavolala zoufalá mladší sestra kvůli naší nemocné matce, znovu jsem musela čelit otázce, kde končí rodinná povinnost a začíná mé vlastní štěstí. Tento příběh je o bolesti, rodinných konfliktech a hledání sebe sama v tlaku očekávání.
Všechno se změnilo jedním jediným večerem, kdy mi Petr oznámil, že podle něj – a jeho maminky – nejsem dost dobrá hospodyně. Od té chvíle jsem začala pochybovat o sobě, o našem vztahu i o tom, kde končí láska a začíná sebeobětování. Teď stojím na rozcestí a ptám se sama sebe: mám ještě bojovat, nebo už je čas odejít?
Jednoho večera mi tchyně nabídla výměnu bytů, ale jen pod podmínkou, že jí ten svůj přepíšu. Začala hra plná manipulací, rodinných konfliktů a těžkých rozhodnutí, která mě donutila přehodnotit, komu vlastně mohu věřit. Je to příběh o strachu ze ztráty všeho, odvaze stát si za svým a o tom, jak těžké je někdy chránit vlastní štěstí.
