Jmenuji se Lucie a po maturitě jsem utekla z domova, protože jsem už nemohla snášet matčiny výčitky kvůli nemocnému bratrovi. Celý život jsem byla obviňována za něco, co jsem nemohla ovlivnit, a matčiny nenávistné zprávy mě dohnaly až na pokraj zoufalství. Teď hledám odpověď na otázku, kde končí naše odpovědnost vůči rodině a jestli je možné odpustit někomu, kdo vám přeje smrt.
První den na nové škole jsem se cítil ztracený a sám. Pak jsem zahlédl Terezu, jak pláče na lavičce, a něco ve mně mě donutilo k ní přijít. Ten okamžik změnil nejen nás dva, ale i celou naši školu.
Jmenuji se Tomáš a ještě před rokem jsem žil s rodiči v malé chatě uprostřed šumavského lesa. Když jsme se přestěhovali do Plzně a já nastoupil do nové školy, stal jsem se terčem posměchu kvůli svému venkovskému původu a neobvyklému způsobu života. Přesto jsem našel sílu postavit se šikaně, najít si přátele a ukázat všem, že být jiný je někdy ta největší výhra.
Jmenuji se Matěj a v patnácti jsem musel čelit nejen rakovině, ale i covidu. Můj příběh se odehrává v nemocnici Motol, kde jsem zažil nejdramatičtější a zároveň nejdojemnější Vánoce svého života. Přestože jsem byl obklopen strachem, bolestí i rodinnými konflikty, nakonec jsem našel sílu v lásce a naději.
Jedné noci jsme s přáteli vytáhli vanu na ulici a rozpoutali nezapomenutelnou párty, která změnila nejen náš pohled na zábavu, ale i vztahy mezi námi. Všechno začalo jako nevinný vtípek, ale skončilo to hádkami, slzami a nečekaným odhalením. Teď přemýšlím, jestli jsme tu hranici překročili, nebo jsme ji teprve objevili.
