Sedím v kuchyni a dívám se na prázdné židle, kde kdysi sedávali moji synové. Cítím se opuštěná a zrazená, když mě vlastní děti ignorují, a přemýšlím, jestli je správné je vydírat, abych si zajistila péči ve stáří. Hledám odpověď na otázku, kde končí rodičovská láska a začíná zoufalství.
Byla to obyčejná sobota, kdy se naše parta sešla na zahradě u grilu. Nikdy by mě nenapadlo, že právě ten den se všechno změní – kvůli Janě a jejímu novému přesvědčení. Dodnes přemýšlím, jestli jsme si opravdu rozuměli, nebo jsme si jen hráli na přátele.
Odešla jsem pracovat do Kanady, abych svým dětem zajistila lepší budoucnost. Po návratu domů mě ale čekalo rozdělené dědictví, hádky mezi syny a pocit, že jsem možná ztratila to nejcennější. Teď se ptám sama sebe, jestli to všechno stálo za to.
