Jmenuji se Jana a kdysi jsem věřila, že rodina je nejpevnější oporou. Když můj syn Matěj vážně onemocněl, všichni, které jsem milovala, se ode mě odvrátili. Zůstala jsem sama, bojovala za jeho zdraví i za vlastní důstojnost, zatímco mi nejbližší soudili mé rozhodnutí.
Vždycky jsem věřila, že přátelství je posvátné a že pomáhat blízkým je samozřejmost. Když mě Jana a Tomáš požádali, abych jim pronajala svůj byt, ani na chvíli jsem neváhala. Dnes stojím uprostřed zničeného domova a přemýšlím, jestli ještě někdy dokážu někomu věřit tak jako tehdy.
Jsem Alena, matka dvou dětí z pražského sídliště, a vyprávím o večeru, kdy jsem neměla co dát svým dětem k večeři. Příběh je o každodenním boji, studu a o tom, kam až sahá mateřská láska. Možná se v mém tichém pláči pozná i někdo další, kdo někdy musel sledovat, jak jeho děti usínají s prázdným žaludkem.
Jmenuji se Zuzana a nikdy bych nevěřila, že budu stát za dveřmi vlastního bytu a bát se, že je někdo násilím otevře. S manželem Petrem jsme museli vyměnit zámky, abychom ochránili naše soukromí před jeho matkou, paní Marií, která svými zásahy rozbila naši rodinu. Její posedlost penězi a představou dokonalé snachy nás dovedla až na pokraj zhroucení.
Jmenuji se Jana a celý život jsem se snažila být tou nejlepší matkou pro svého syna Tomáše. Po rozvodu jsem ho vychovávala sama a doufala, že jednou pochopí, proč jsem dělala těžká rozhodnutí. Ale když jsem se setkala s jeho ženou, všechno se změnilo a já jsem přišla o to nejcennější – o jeho důvěru.
Po smrti otce se naše rodina rozpadala. Máma chtěla spravedlivě rozdělit dědictví, ale já jsem skrývala těhotenství, které by všechno zničilo. Příběh o tajemství, vině a touze po odpuštění.
Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, jak rychle se může rodina změnit v bojiště. Moje švagrová mě obviňuje, že její dcera nemá co jíst, i když za její situaci může její vlastní nevěra a rozhodnutí. Snažím se najít hranici mezi pomocí a zneužíváním důvěry, zatímco moje vlastní rodina se rozpadá pod tíhou napětí.
Jmenuji se Martina a vyprávím vám příběh o tom, jak jsem se pokusila ubránit klid našich rodinných oslav před dotěrnými příbuznými. Každý pokus o řešení přinášel nové konflikty, bolest i nečekané odhalení starých křivd. V tomto příběhu vás vezmu do srdce české rodiny, kde tradice, tajemství a odvaha říct ‚dost‘ hrají hlavní roli.
Stála jsem v kuchyni svého syna, když mi jeho žena řekla, že jim překážím v manželství. Nejhorší bylo, že můj syn mlčel a nepostavil se za mě. Celý můj svět se v tu chvíli zhroutil a já musela přehodnotit, co pro mě rodina vlastně znamená.
Po letech práce v Německu jsem se vrátil do rodné vesnice s nadějí na společný život s rodinou. Můj sen o domově se však rozpadl, když mi syn a snacha oznámili, že zůstanou ve městě. Zůstal jsem sám v novém domě a přemýšlel, co vlastně znamená být doma.
Jmenuji se Lucie a vždy jsem toužila po harmonické rodině. Když mě tchyně Marie přijala s otevřenou náručí, byla jsem šťastná, že mám v ní druhou mámu. Ale když jsme se s manželem Petrem začali rozcházet, ukázala mi svou pravou tvář a já pochopila, jak moc jsem podcenila varování vlastní maminky.
Po rozvodu jsem se s dcerou odstěhovala do Německa, abych jí zajistila lepší budoucnost. Po dvaceti letech jsem se vrátila do Čech, ale místo klidu mě čekaly rodinné spory, finanční nejistota a samota. Teď toužím po vlastním domově, ale nevím, jestli mi dcera s manželem pomohou, nebo mě nechají napospas.